Téměř na den se po dvou letech vracím do Portugalska na pouť do Santiago de Compostela. A pochopitelně mě to v myšlenkách vrací ke treku, díky kterému jsem naprosto propadla kouzlu vícedenních pochodů – k Rybářské stezce ROTA VICENTINA po západních plážích Portugalska.
Slíbila jsem tolika lidem, že o stezce něco napíšu a chtěla jsem něco tak dokonalého, jako je dokonalá stezka sama. Ale místo nedokonalého nečeho tady mám dokonalé nic. A je to možná dobře, protože kdybych to samé psala tenkrát, před dvěma lety, psala bych jen podrobného průvodce.
Na konci článku určitě najdete i pár praktických informací – co si sbalit, kolik dní si vyhradit, jak se na cestu připravit, jak se tam dostat. Ale není to hlavní důvod, proč tenhle text vzniká. Praktické průvodce dnes najdete snadno, internet je jich plný. Já chci nabídnout něco trochu jiného.
Chci dát podporu těm, kteří to cítí stejně jako já tenkrát – že by si přáli zažít něco takového.
Jít takovou cestu.
Jít ji sám nebo sama. Nebo klidně ve dvou.
Protože Rybářská stezka je skvělý začátek.
Je to naprosto bezpečná a pohodová trasa. Denní úseky jsou krátké a zvládne je každý, kdo je alespoň trochu zvyklý chodit. Nemusíte být sportovec, nemusíte mít žádné speciální vybavení – věřím, že většinu věcí máte doma. Má spoustu možností ubytování, cestou potkáte dostatek skvělých restaurací, kaváren, téměř každý den máte možnost si dokoupit zásoby v místních supermarketech.
A co je to vlastně ta Rybářská stezka v Portugalsku?
Rybářská stezka (Fishermen’s trail) je součástí tras Rota Vicentina. Je to stará cesta, po které po generace, nebo spíše staletí, možná tisíciletí, chodili místní rybáři – a někteří po ní dodnes docházejí na neuvěřitelná místa, kde opravdu ještě loví ryby.
Fishermen’s Trail vede podél pobřeží Atlantského oceánu, převážně v přírodním parku Parque Natural do Sudoeste Alentejano e Costa Vicentina. Cestou se prochází po útesech, kolem pláží, mezi vesničkami, často úplně divokou přírodou. Scenérie, které stezka nabízí jsou doslova dechberoucí. Často jen stojíte a doslova zíráte na místa, která se před vámi otvírají. Ohromná síla oceánu vytvořila neskutečné obrazy a v kombinaci s divokou krásnou pobřeží národního parku nezbývá než s pokorou přijímat tohle neuvěřitelné dílo přírody.
Kromě samotné Rybářské stezky v rámci tras Rota Vicentina existují ještě vnitrozemská trasa Historical Way a také Circular routes – okružní cesty. V některých úsecích se trasy překrývají, a tak si člověk může svoji cestu upravit podle toho, co právě hledá – víc ticha, víc oceánu, víc civilizace nebo naopak samotu.
Moje cesta k Rybářské stezce
Do Portugalska jezdím už několik desítek let. Je to moje srdeční záležitost – vždycky, když sem přijedu, cítím opravdové, hluboké štěstí. Portugalsko mám prostě ráda. Jezdila jsem sem ještě dřív, než jsem měla rodinu, a teď se sem vracíme společně celá rodina. Pořád znovu a znovu.
Strávili jsme tady kus naší roční cesty obytným autem po Evropě. A protože v Portugalsku býváme často u oceánu, nevyhnutelně jsme se pohybovali i kolem tras Rota Vicentina. Znala jsem tak spoustu míst, kudy vede právě Rybářská stezka. Znala jsem jednotlivé úseky, některé jsme i prošli. Ale jako máma čtyř dětí jsem si nikdy neuměla představit, že bych někdy mohla jít tuhle stezku celou.
Sledovala jsem lidi s velkými batohy, jak kráčí po březích atlantského oceánu – a připadalo mi to jako něco z jiného světa. Něco, co mě fascinuje, ale co se mě netýká.
A pak… před dvěma lety jsme na nějakou dobu bydleli ve španělské Málaze. A najednou byla tahle stezka mnohem blíž. Jako mnohokrát předtím jsem povzdechla, jak moc bych si přála tu stezku projít, a že jednou… a Honza potají koupil letenku. Nechal si tohle tajemství pár dní pro sebe. Možná si i představoval, že mě to spíš vyděsí, že se to opravdu děje. Že půjdu sama takovou dálku.
Ale já měla obrovskou radost. A pár dní po Velikonocích mě s dětmi vypravili na tuhle vysněnou cestu. Těžko se popisuje pocit, kdy jsem to byla já, kdo stál s velkým batohem na samém začátku trasy, před sebou nepředstavitelnou cestu. Takový ten pocit, kdy nevíte, zda se smát, brečet, tiše mlčet nebo křičet radostí do vln bouřícího oceánu.
Jak vlastně vypadá takový vícedenní přechod
Pro někoho, kdo nikdy nebyl a možná si tedy neumí představit. Je to v praxi velmi snadné.
Ráno se probudíte, zabalíte si věci do batohu, hodíte ho na záda a vyrazíte. Trasa je skvěle značená – značky jsou všude a není třeba mapa, GPS ani aplikace. Prostě jdete podle modrozeleného značení, až dorazíte do další vesnice, kde na vás čeká nocleh.
V každé vesnici najdete nějaké možnosti ubytování – od jednoduchých hostelů a mládežnických ubytoven až po menší penziony nebo apartmány v soukromí, případně kempy. Záleží jen na vašem rozpočtu a preferencích. K tomu se ještě dostanu v části s konkrétními tipy.
Po cestě jsou často malé kavárny, restaurace nebo minimarkety, kde si můžete dát kafe, oběd nebo koupit něco na svačinu. Takže ani jídlo není potřeba složitě plánovat dopředu – stačí si jen sbalit a vyrazit. Nic víc v podstatě nepotřebujete.
Praktické informace
Začátek:
Oficiální začátek je na pláži São Torpes, pár kilometrů pod městem Sines, zhruba 2,5 hodiny cesty autobusem jižně od Lisabonu. K pláži není zatím z města moc hezká cesta (cca 6 km po silnici a potom zbytek už po pláži), já jsem si pro svůj začátek, stejně jako většina ostatních) vybrala start z vesničky Porto Covo, která je oficiálně až druhým úsekem.
Doprava z Lisabonu – autobus (do Sines, Porto Covo i Lagos) odjíždí z nádraží Sete Rios v Lisabonu. (zastávka modré linky metra Jardim Zoológico)
Konec:
Trasa končí v přístavu ve městě Lagos na jižním pobřeží Portugalského Algarve.
Poznámka: trasa je značena z obou stran, vyrazit tedy můžete i z městečka Lagos. Značení celé cesty je skvělé, pokud budete pozorně koukat, obejdete se celou trasu bez mapy a průvodce.
Dokonce mají, stejně jako ve Španělsku, značené nejen kudy trasa vede, ale také kudy trasa případně nevede. 🙂
Délka trasy:
Celý Fishermen’s Trail má přibližně 230 km a skládá se z 13 etap, ujít se dá v pohodě za 11-13 dní.
Pokud byste chtěli kratší úsek a měla bych nějaký doporučit – jděte původní trasu z Porto Covo do Odeceixe (4 dny) nebo po nejnovější části jižním pobřeží Sagres – Lagos (2-3 dny).
Rozpočet:
Počítejte s cca 50€/ den, samozřejmě záleží na vašem výběru druhu ubytování a stravování, v závislosti na tom to může být i mnohem více.
Ubytování:
Na trase je dostatečný počet ubytovacích kapacit, často navíc moc pěkných. Hostely, ubytovny, kempy, penziony, v některých místech hotely. Tady výběr záleží na vašem pohodlí a rozpočtu.
Přidám ještě svou zkušenost s hostely. Pokud člověk jde v jednom, je to cenově nejdostupnější ubytování. V některých hostelech zaplatíte za nocleh i pod 20€, za takovou cenu samostatný pokoj stěží získáte.
Já sama jsem z toho měla obavy, přece jen je to spaní v jednom pokoji s cizími lidmi. Navíc jsem to, mylně, vnímala jako ubytování pro „mladé“.
Nakonec to byl jeden z mých velkých objevů této cesty. V hostelech tady spí lidé, kteří se vydají na tento trek, tedy mladí i staří, hostely tady navíc jsou opravdu obdivuhodně pěkné a je to skvělé místo pro seznámení se a sdílení. Na spaní v jednom pokoji si zvyknete rychle a věřím, že naopak si užijete toho společenství, které hostely nabízejí. Vyzkoušejte! U podrobných popisů trasy vám dám nějaké tipy na ty mnou odzkoušené.
Pokud se na trasu vydáte ve dvou, můžete už za podobné peníze (kolem 50€/noc) potom sehnat samostatné pokoje, někdy se společnými, jindy i se samostatnými koupelnami. Samostatné pokoje nabízejí i některé hostely.
Rezervování ubytování. Pokud nepůjdete v hlavní sezóně, stačí si ubytováni rezervovat vždy buď ten samý den ráno, případně 1-2 dny předem. Pro toho, kdo rád “na jistotu” – úseky jsou předem dané, rezervovat si tedy můžete i dlouho předem. Jediné, co můžete ztratit, je případně možnost někde zůstat, když byste byli unavení, někde se vám moc líbilo nebo jste se třeba necítili dobře. Nicméně pokud byste se chystali ne na kraji sezóny, pravdou je, že ubytování jsou většinou malinké, rychle se plní a mohlo by se stát, že ty nejhezčí už budou plné. Tohle je opravdu na osobním pohodlí každého.
Poznámka: spací pytel, pokud neplánujete spát ve stanu v kempu, nepotřebujete, ve všech ubytovacích zařízeních je vždy ložní prádlo, většinou i ručník.
Stanování/spaní ve volné přírodě: NE. Trasa vede národním parkem, kde je stanování zakázané. Mnoho lidí (a bohužel velmi často Čechů) tohle pravidlo porušuje a na trase přespávají. Respekt k pravidlům portugalského národního parku a celé trase zároveň, navíc jako návštěvník z jiné země, vnímám minimálně jako slušnost. Ano, slyšela jsem o tom, jak každý, kdo takto přespával, po sobě uklidí atd., ale to dle mého není argument.
Je to překrásný kout země, ubytovací možnosti nabízí nepřeberné a dostupné a není tedy důvod toto smysluplné pravidlo porušovat a zároveň nepodpořit i místní obyvatele.
Kdy jít
Hlavní sezóna: březen–květen a září–listopad.
V létě může být příliš horko, v zimě častěji prší. I na jaře a na podzim počítejte s větrem a ranním chladem.
Osobně bych doporučila duben, kdy už umí přes den být opravdu krásné počasí a celé pobřeží je dokonale rozkvetlé.
Vybavení
Nepotřeujete žádné speciální vybavení, ale vím, že co si sebou zabalit je velké téma, článek o vybavení, odzkoušený ještě na Camino Santiago jsem dala zvlášť.
U Rybářské stezky je jediné specifikum – zejména první dny se jde hlubším pískem. Někdo to řeší návleky přes boty, někdo chodí v sandálech. Viděla jsem lidi trpět v trekových botech, kam jim napadal písek a dělal opravdu nepříjemnosti. Mně osobně se osvědčily barefoot boty, tam písek navíc nevadil a jednou za čas jsem ho jednoduše vysypala.
Obecně bych řekla, že stačí nějaké pohodlné tenisky. Co jsem potkala, četla nebo viděla na vlastní oči a bavila se s lidma, jestli v něčem panuje velká shoda, doporučují se tenisky Altra. V těch netrpí na cestách nikdo. A k tomu návleky na boty, které měla moje kamarádka Nikol a přišlo mi to jako velmi dobré řešení. Mrněte k ní na web www.shenekesa.cz.
Náročnost:
Osobně bych trasu hodnotila jako nenáročnou, ale samozřejmě je potřeba počítat s tím, že půjdete kolem 20 km denně
Není to žádná extrémní expedice. Je to krásná, přístupná procházka přírodou. A nejen podle mě je to možná ta nejkrásnější stezka na světě. A to je možná její jediná „nevýhoda“. Že vám nastaví laťku tak vysoko, že žádná jiná už nebude úplně taková.
Další tipy:
- Na webu rotavicentina.com najdete oficiální mapy, kontakty na ubytování i aktuální informace o stavu tras. Pokud máte rádi průvodce, přehledně zpracované trasu najdete v tištěné i elektronické podobě, k dispozici je také šikovná interaktivní mapa, na které vždy vidíte svoji polohu na mapě, dostupné body zájmu, ubytovací možnosti nebo možnosti občerstvení.
- Doporučuju jít s co nejlehčím batohem. Není potřeba stan, karimatka ani spacák, pokud se nerozhodnete spát v kempech. (V hostelechy vždy bylo čisté povlečení, většinou i ručníky)
- Pokud chcete potkávat více lidí, necítit se na trase “sami”, držte se hlavní sezóny. Pokud toužíte po samotě, vyrazte těsně před nebo po sezóně.
- Jazyk. Domluvíte se anglicky, nikdo tady nepředpokládá, že budete mluvit portugalsky. Často se ke mně dostává obava z jazykové bariéry, když někdo neumí ani anglicky – ale věřte mi, je to úplně v pohodě. Domluvíte se rukama, nohama, a když ne, máte v kapse překladač v mobilu. Nadiktujete, co chcete říct, a on to přeloží. Potkáte milé lidi a vždycky někoho, kdo nabídne pomocnou ruku. Jediné, o co se ochudíte je sdílení s ostatními, to je jasné.
- Luggage transfer – pokud nechcete nosit batoh, funguje na trase zavedený systém převozu zavazadel. Každé ráno necháte batoh na recepci a večer ho najdete v dalším ubytování. Službu zajišťuje např. Vicentina Transfers, Waypoint a další. Cena se pohybuje kolem 15€/zavazadlo za den.
Jednotlivé úseky trasy Rybářská cesta Rota Vicentina
Detailní popis jednotlivých dnů dám zvlášť. Ostatně, jak jsem říkala hned v úvodu, v zásadě nepotřebujete vědět nic předem. Stačí jen přijet na začátek trasy a jít. Nicméně rozumím tomu, že ne pro každého je to dostačující, přidám tedy i krátký popis tras a snad potom zvládnu i dostat se k jednotlivým dnům detailněji:
1. Porto Covo → Vila Nova de Milfontes (19 km)
První úsek začíná v malebné rybářské vesnici Porto Covo a vede podél pobřeží s nádhernými výhledy na Atlantik. Cesta je převážně po písčitých stezkách, což může být fyzicky náročné. Úsek není dlouhý, ale v písku kilometry ubíhají pomalu. Dostanete zabrat, ale bude to stát za to a další dny už budou mnohem snažší!
2. Vila Nova de Milfontes → Almograve (16 km)
Trasa začíná překročení řeky Mira. Můžete využít místní přívoz, který jezdí v pravidelných intervalech. Dále cesta pokračuje podél útesů s krásnými výhledy. Na začátku půjdete po loukách, písku dneska už bude mnohem méně!
Lehčí a kratší den, ideální pro regeneraci. Almograve je malá klidná vesnička s příjemným zázemím.
3. Almograve → Zambujeira do Mar (22,5 km)
Úsek plný kontrastů – náročnější začátek v písku, vesnička na občerstvení cestou, voňavé keře lemující stezku. Konec dne v Zambujeira s výhledem na oceán je odměnou. Možná nejkrásnější výhledy celé cesty.
4. Zambujeira do Mar → Odeceixe (19 km)
Dneska uvidíte opravdu obrovské útesy a na konci za odměnu pláž, která patří mezi 7 divů Portugalska. Máte se na co těšit.
Při hledání ubytování dejte poror, Praia do Odeceixe je cca 4 km od městečka Odeceixe.
5. Odeceixe → Aljezur (23 km)
Trasa se vzdaluje od pobřeží a vede více vnitrozemím přes zemědělskou krajinu, čeká vás portugalský venkov. V Aljezur navštivte místní hrad a užijte si krásný výhled do okolí.
6. Aljezur → Arrifana (19 km)
Dnešní úsek je kombinací vnitrozemských cest a pobřežních úseků. Přes poklad portugalských pláží Praia do Monte Clérigo přijdete až na nejvyhlášenější surfařskou pláž v Portugalsku.
Tip: V Aljezur doplňte případné zásoby i na další den, v Arrifana si ráno nenakoupíte.
7. Arrifana → Carrapateira (24 km)
Rozmanitý den plný lesních úseků, otevřených plání a dun. Odměnou je ohromná pláž Bordeira a pohodová atmosféra Carrapateiry.
8. Carrapateira → Vila do Bispo (15 km)
Dneska uvidíte další vyhlášenou surfařskou pláž Amado, nad ní si můžete dát skvělou rybu, potkáte přírodní zázrak (nechte se překvapit) a vnitrozemím pak půjdete poměrně dlouho do místního střediskového městečka.
9. Vila do Bispo → Sagres (21 km)
Dneska dojdete až na „konec světa“. Maják na mysu Svatého Vincenta je silné a symbolické místo. V Sagres se uzavírá jedna etapa vaší pouti – prošli jste celou západní část Rybářské stezky!
10. Sagres – Salema (20 km)
Už v jiném rytmu, klidnějším – vítá vás jižní Algarve. Více kopců, ale také více pohody. V Salema najdete odměnu v podobě klidného přímořského večera.
Tato trasa díky svému kopcovitému terénu bývá označována jako nejtěžší. Mně nepřišla, kamarádce ano. Tak uvidíte. 🙂
10.-11. Salema – Luz – Lagos (17 km)
Záverečná část cesty, velmi pohodová. Oficiálně je rozdělena do dvou dnů, ale v pohodě ji zvládnete i za jeden de. Uvidíte překrásné typické pobřeží jižního Algarve a ve městě Lagos, u autobusového nádraží v přístavu najdete konec stezky! Můžete si poblahopřát a vyrazit do krásného městečka to oslavit.
Na závěr – proč to celé vlastně sdílím
Mám obrovskou radost. Od té doby, co jsem před dvěma lety Rybářskou stezku šla a sdílela své zážitky na Instagramu, se mi ozvalo už tolik lidí, kteří se na tu cestu vydali právě díky tomu. Pro mě je to vzkaz, že má smysl sdílet i takovou obyčejnou radost z cesty.
Vím, že Rota Vicentina je blízká i mnoha dalším. Třeba Veronice Hurdové, která ji také má moc ráda, její část šla i její postava z knížky Božidara a shodou okolností ji právě v době, kdy tenhle článek píšu, znovu prochází. (Ahoj, Veroniko!)
Nebo moje kamarádka, webdesignérka, se kterou tvoříme web, na kterém právě tenhle článek čtete. Má svůj vlastní blog a právě i ona se na Rybářskou stezku vydala taky – ale se svým malým synem (bylo mu něco málo přes rok) a se svým tátou. Smekám! Tři generace na cestě. Nádhera. A taky o té jejich cestě napsala, mrkněte k ní – Jak jsem se s kojencem a mým tátou vydala na trek Rota Vicentina.
Pokud i vy máte tenhle sen, že byste jednou chtěli, chtěly nebo chtěla vyrazit – běžte. Nečekejte na nic, na tuhle cestu už jste připravení dost.
