Sněžka je světová, jak zdolat vrchol s dětmi…

Co dělám rád a je to pro mě zábava? Vlastně jsem na to přivedl už celou rodinu. Chození po horách. Stačí se dívat okolo sebe a pozorovat, VÝHLEDY, TO JE TO, CO SE MI NA HORÁCH LÍBÍ.
A tak když jsem dostal otázku, jak bych chtěl strávit svůj narozeninový den, odpověď jsem znal hned, VÝSTUPEM NA SNĚŽKU.
Je sice sedmého dubna a to není zdaleka datum, kdy by na horách bylo jaro. Ale zima byla mírná, provozovatelé vleků si celou sezónu stěžovali, že jim počasí nepřeje a tak proč by nešlo uskutečnit výstup jako v létě, bez pomoci snežnic. Cest je hodně, ale jediná, která nám do deníčku chybí je Obřím dolem. Ta nejhezčí, sice nejtěžší, i tak MÁME PLÁN.
Nahoru OBŘÍM DOLEM, piknik a dolů přes Růžohorky.
Batoh máme k prasknutí, jídlo, pití, jsme početná výprava, tak to místo zabere… Něco málo na přiobléknutí si místo taky našlo, takže cesta začíná… Z parkoviště v Peci, je krásně, vyrážíme v krátkých rukávech nalehko, ZATÍM JARO.
První část cesty už známe, na podzim jsme s Kryštofem šli i s kočárkem až k Boudě pod Sněžkou, ale tam co nohy nemá, končí…

Obloha bez mráčků, hodina uspokojivá, slunce je hodně vysoko a nálada skvělá… Dostávám se do euforie, jsem šťastný, Jáchyma na zádech, výská mi ve vlasech a já cítím pozitivní flow…
USPĚCHANÉ MĚSTO JSME NECHALI DALEKO ZA NÁMI A TY VÝHLEDY.

Sněhu přibývá a my se v letních botách začínáme „koupat“. Matěj v teniskách už necítí komfort a já dělám, že to tak mělo být a uháním jako správný lídr skupiny kupředu. Hodina pokročilá a my daleko pod vrcholem. A to mám v hlavě stále otázku, jak je to daleko…
TUHLE CESTU JEŠTĚ NEZNÁM.

S Jáchymem jsme hodně napřed, zbytek výpravy si stále drží „dekorum“ a stoupá pozvolna, přitom si nadšeně všichni povídají a já vím, že na to není čas, za mě raději cestou dolů, možná až v autě…
Lanovka jezdí do šesti a my máme na hodinkách něco málo po půl pátý, takže už vím, že nestíháme a tuhle pojistku pro vystrašené tak nebudu moci použít. Zatím si to nechávám jen pro sebe.
PIKNIK SE NEKONÁ, možná na vrcholu.

Jáchym spí a Josefína skoro… Pěkně v nosítkách, s Jáchymem navíc testujeme novou značku ALOEnosítko a zatím je hodně fajn. Žádné zdvojené vrstvy oblečení si situace nežádá a tak vše „v pohodě“. Koukám do mapy a ta hlásí 25 minut do cíle, tohle potřebujou slyšet, je to kousek a jsme skoro tam. Předávám info dál a je klid, blýská se na piknik.
To nám to hezky vychází, říkám si…

Je to tady, jsme těsně pod vrcholem, náš cíl máme jako na dlani. Trochu větrno a teplota jde s každým metrem dolů, ale vypadá to, že jsme tam. Kousek od polských hranic dělám jako že nic, sedám si na lavičku a skoro bych si dával ten piknik, je něco málo po šestý. Terezka jako uvědomělejší velí, musíme jít, není čas, a i když je „horalkou“ jen kvůli mně, a už si ve výletech a výpravách do hor našla své kouzlo, musím potvrdit, že jsou chvíle kdy má pravdu…
Teplota klesá pod bod mrazu a fouká silný vítr.

VRCHOL SICE NA DOHLED, ALE CESTA BUDE SNĚHEM TRVAT DALŠÍ VÍCE NEŽ HODINU.

Škrábeme se k vrcholu, brodíme se sněhem a náš cíl se blíží želvím tempem.
Jáchym stále spí a já zatím nevím, co to bude ještě znamenat…
Kryštof si to jako jediný užívá a snaží se stabilizovat situaci, opakuje, už jsme tam, to už je jen kousek…
Matěj nemluví, v teniskách má mokro a já se neodvažuji na nic ptát…
Terezka je za lídra, udává tempo na špici, které nestíhám a  tak měním pozici a sleduji situaci zpovzdálí, hlídám odpadlíky na konci výpravy. S Kryštofem lovíme výhledy a v rychlém tempu užíváme výšek.

JSME NA VRCHOLU, JE SKORO PŮL OSMÝ A NEJSME TADY SAMI.

Zima je tady jen praští, sněhu dost a to že malí spali několik hodin v kuse v nosítku znamená první vážný problém. Mají tak zmrzlé nohy, že na nich nemohou ani stát. Na zahřívání tady ale teď není čas a vhodná situace, a všem by mohly zmrznout nejen nohy. Musíme hned dolů, rychlý úsměv na fotku a jde se. Nečeká nás krátká cesta, tma na dosah a jestli půjdeme dolů nebo budeme bobovat je otázkou. A taky že jo, sněhu mraky, na iglu by to stačilo… Terezka v bosobotkách doslova jede po zadku. Já peláším první, abych nahnal čas a mohl Jáchymkovi zahřát nožky. Batoh s vydatnou svačinkou na piknik se stále nese na zádech Matěje a my se za poslední 2 hodiny nestihli ani napít. Držím se pravidla, že nezáleží na tom jaký zážitek je, ale jak je silný. JSEM JEDINÝ, KTERÝ TO VIDÍ STÁLE POZITIVNĚ.

A ono to už pozivní nebylo. Doklouzali jsme na Růžohorky a tam přišla poslední rána, cesta dolů do Pece je zavřená, volám na Horskou službu a ještě si to ověřuji. JE TO PRAVDA, DOLŮ TOUHLE CESTOU NEMŮŽEME.
Jediná možná cesta je přes Portášky a to je DALŠÍCH 8 km navíc.
VOLÁM TAXÍKA. Pokud jste to dočetli až sem, připravil jsem pár tipů, variant výstupu a kontakty na cestu s dětmi i bez nich na královnu našich hor.

Máte hned několik možností a každá je z jiné strany, odstupňoval jsem je podle náročnosti a možnosti jak zdolat s malými dětmi, nebo i s kočárkem.

1/ Obřím dolem
nejnáročnější, nelze s kočárkem, krásné výhledy
Z parkoviště v Peci pod Sněžkou, necelých 6 km

Tenhle výstup je po modře značené turistické trase z Pece pod Sněžkou přes Obří důl na Obří sedlo. Finální výstup je po červené 1,5 km na vrchol Sněžky. Vyhledy, které stojí za to jak na celý Obří důl, Studniční horu, tak nakonec i na Sněžku.
V létě je i možnost si prohlédnout důl Kovárna, který byl zpřístupněn v roce 2004.

2/ Přes Růžohorky
náročnější cesta, první část lesem, nelze s kočárkem, bez výhledů
Z parkoviště v Peci pod Sněžkou, 6,5 km

Tato varianta patří k relativně schůdným možnostem, z Pece pod Sněžkou po zelené turistické trase na Růžovou horu cca 3 km a chatu na Růžohorkách. Z Růžohorek půjdete dál po žluté až na vrchol Sněžky cca 3,5 km.

3/ Z Pomezních Bud
pozvolná cesta, nenáročná, nelze s kočárkem, hodně zastávek a příležitostí k občerstvení
Z parkoviště na Pomezních Boudách, 6,9 km

Začínáme v Horní Malé Úpě. Tahle trasa je procházka „růžovou zahradou“ a patří k nejlehčím výstupům na Sněžku. Výchozím místem jsou Pomezní boudy. Následně půjdete po červené cca 4km (česko – polského přátelství) a dostanete se pěšky k chatě Jelenka. Odtud stoupáte přes Obří hřeben až na Sněžku 4km.

4/ Přes Luční Boudu
nejdelší cesta, velká část po asfaltu nebo kostkách, s kočárkem
Z pece pod Sněžkou, 10,9 km

Cesta necesta, žádná extra námaha, výstup začíná v centru Pece pod Sněžkou u hotelu Horizont. Cesta vede lesem a výhledů se v první části moc neužiije. Z Luční to jde po chodníku až na Sněžku, ale POZOR, s kočárkem platí jen v létě, poslední úsek pod vrcholem je v zimě uzavřen.

5/ Lanovkou nahoru, lanovkou dolů
tahle klasika je pro všechny kdo rádi zdolávají vrcholy bez vystoupení z komfortní zóny 🙂
Lanovka na Sněžku

A co si pohlídat a je dobré vědět:

parkování v Peci a na Pomezních Boudách, 100 Kč/ den
jídlo pro děti i dospělé na vrcholu TO SE NEDÁ, v Poštovně – Tatranka a čínská instantní polévka
telefon na Horskou službu: mobil: +420 602 448 444
taxi Pec pod Sněžkou: +420 608 033 342