5 důvodů proč vzniklo NARUBY.life a první malá společná výzva

Tady nás tedy máte. Pěkně naservírované. Dobrou chuť!

Pochybnosti, obavy a strachy tuhle cestu odhalení provází, ale naštěstí nevítězí. Vítězí zvědavost, očekávání a nadšení pro nové zítřky. Jsou v životě různé začátky, ale tenhle je teda opravdu težký. Jít s vlastní kůží na trh. Tak budu ráda, když mi budete držet palce, stát po boku a budete mými kritiky a milými parťáky.

Žijeme úplně stejné životy jako vy, jen možná častěji chodíme trochu hlavou proti zdi a proti běžným očekávání a hlavně máme náskok oproti většině ostatních rodin. Vychováváme vlastně už třetí děti a tedy už jsme s nimi něco zažili. A tady se vzala ta odvaha a chuť si o tom s vámi psát.

Máme náskok. Máme totiž už třetí děti.

Rozhodli jsme se sdílet naše radosti, zkušenosti, zážitky a myšlenky. Zjistila jsem totiž, že jejich sdílením se vytváří kolem nás čím dál tím větší skupina lidí mezi kterými je nám dobře. A rosteme s nimi.
Nepoznala jsem za celý svůj život tolik bezva lidí jako za posledních pár let. A čím více se učím otvírat, tím více energie se vrací. Znáte ty okamžiky, když o něčem vyprávíte, rozhazujete rukama a nevíte co říct dřív. To se kolem nás děje stále častěji. A díky za to. Všude kolem je takové inspirace, tu chci sdílet a s vámi společně máchat rukama nad takovou spoustou témat! Navíc se s vámi chystám podělit o zkušenosti, které jsme u nás doma za roky naší rodiny nasbírali a o naše zážitky z životních cest.
(A jak je to s těmi třetími dětmi? Prostě jsou u nás v rodině malé děti už 16 let. Když nám vyroste jedno, přijde další. Užíváme si je a baví nás to. A i když už máme třetí pokus, pořád nevíme, zda děti vychováváme dobře, ale je nám v tom už dobře.)

Konec jako výzva a nový začátek

Jasně, životní kotrmelec. To se stává. Běžná věc. No ale pak další? A další?…. Žádný velký drama, ale držkopád ano. Není to na shrnutí do jedné věty, asi ani do jednoho odstavce. Je to prostor pro zamyšlení se nad hodnotami a prioritami. Takže díky za to!
Náš příběh jsem sepsala zvlášť a dnes sem úplně nepatří. Je to z velké části naše minulost a já bych dnes raději mluvila o současnosti.

O tom, jak díky velkým přemetům a nutnosti se zabývat jen tím podstatným, jsem postupně zjistila, že aniž bych hledala, samy si mě našly velké obyčejné pravdy. Ty, které jsem možná znala teoreticky nebo je považovala za samozřejmost, ale až když jsem je doopravdy žila, pochopila jsem je.

O tom, proč jsme se rozhodli sdílet naše zkušenosti, strasti a radosti s vámi. Proč vzniklo NARUBY.life.

5 důvodů a přítomný okamžik aneb ty velké obyčejné pravdy

Uvědomila jsem si, že největším darem je pro mě moje RODINA. Jejich blízkost a jak neuvěřitělně důležité je pro mě jejich zdraví a to, aby byli šťastní. Aby jsme my byli šťastní. A spolu. A svobodní.
Důležitá pro mě rodina byla pochopitelně vždycky, ale byla víc samozřejmostí než nekonečnou radostí a neuvědomovala jsem si, jak vzácné a prchavé ty okamžiky jsou. A jakou máme teď možnost společně prožívat naše hezké dny a společně čelit těm horším. Není to samozřejmost.

Uvědomila jsem si, že hned po mé rodině je pro mě nejdůležitější SVOBODA. Miluji svobodu, potřebuji křídla, jinak nemohu dýchat. A není to jen ta svoboda v klasickém pojetí, ale hlavně také svoboda myšlenek, předskudků a očekávání, svoboda ve výběru hodnot, priorit a lidí, kterými se obklopujeme.

Uvědomila jsem si, jak velké jsem měla v životě štěstí, že jsem si vždycky mohla vybírat PŘÁTELE a lidi kolem sebe. Jen jsem si to neuvedomila a nevěděla, jak hodně je to důležité.

Uvědomila jsem si, že ENERGIE, která vzniká mezi námi a blízkými lidmi, se kterými naše životy sdílíme a máme hodně společného je obrovská a je mi v ní moc dobře. A tahle energie se násobí a dává sílu a chuť vrhat se do nových zážitků s radostí.

Uvědomila jsem si, jak důležité jsou pro mě ZÁŽITKY. Ty skvělé, hluboké, obyčejné, dobré, špatné…ty každodenní. Jak skvělé je žít je sama, žít je s rodinou a žít je s přáteli. Jak zásadní je život v přítomném okamžiku.

Tady a teď, to jediné má smysl.

Zastavit. Zhluboka dýchat. Soustředit se.

Okamžiky naberou úplně jinou hloubku, stávají se z nich prožitky, čistá radost.

Funguje to.
A tak pojďte do toho se mnou, přijměte moji výzvu.

Z-A-S-T-A-V-T-E  S-E

Na chvilku každý den. Chce to trénink. Dneska jednou, zítra dvakrát. Stačí začít alespoň na pár okamžiků. Chytit nějaký moment. Jako motýla do dlaní. Opatrně a užít si ten prchavý okamžik a pak zase pustit a jít dál.
Neznamená to, že starosti nebudou existovat. Budou. Jen dostanou jiný rozměr a vy z nich jiný pocit. A třeba ubydou tak, jako ubyly mně.
Dodává to opravdovou životní sílu a odvahu konat a měnit.

Zkuste se zastavit třeba s námi. Sdílíme s vámi chvíle, které se podařilo ulovit nám. Vypracováváme návod dopodrobna. Máme pro vás mapu k společným okamžikům radosti. Jsme tu pro vás.

My, kteří jsme si to naše soukromí vždycky tak pečlivě chránili. Protože naše radost z naši společné cesty si to jednoduše žádá.

Těším se na naší společnou energii!

A víte co? Jestli jste někdy přemýšleli o tom, že by vás lákalo se do nečeho pustit a brání vám jen vaše strachy, pusťte se do toho!

Protože i když vytvoříte něco, co nebude třeba hned perfektní, nebude to úplně ono, třeba to na začátku bude úplně blbý, budete z toho mít určitě mnohem lepší pocit než když nevytvoříte vůbec nic. Bez toho aniž byste sebrali kousek odvahy a vylezli ze svého pohodlí a ulitky se samo nebude dít vůbec nic. A my máme zkušenost, že když se věci dějou, naše životy se parádně žijou!

Podívejte na náš nově vznikající blog. Bolí to, ale už těch pár večerů, kdy jsem přemýšlela zda mám zapotřebí něco takového dělat, zda mám o čem psát a co světu říct, stálo za to. Ověřila jsem si a ujasnila, které věci jsou pro mě v životě důležité a na čem mi opravdu záleží.
A třeba už jen zveřejnit tenhle článek, taky silnej zážitek a kus překonané odvahy. Takový můj osobní velký krok do neznáma.

Miluji životní výzvy a ze všeho nejvíc na světě jsem máma 4 dětí. Objevuji s nimi svět a neváhám ho pro nás obrátit vzhůru nohama. Jdeme cestou, na které jsme naše životy obrátili NARUBY a z uspěchaného kolotoče našli cestu ven ke každodennímu životu. Je naší radostí a vášní naši cestu sdílet a inspirovat tak další rodiny k alternativnímu vzdělávání, neobyčejným výpravám a jedinečným zážitkům. Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Petra Krausova napsal:

    Ahoj Terezko!
    Souhlasim s kazdym slovem, sdilim a naprosto rozumim. Cim je clovek starsi a zkusenejsi dochazi mu vic a vic veci, vic rozumim vsemu co mi vzdycky rikal „Jarda“ a i kdyz jsem tomu chtela rozumet uz tehda a fakt se snazila, nekdy to proste neslo. Dnes je to mnohem jednodusi…musi se proste „stat“ veci!
    Nase presidleni sem byla velka vec, ale uvedomuju si to casteji az ted, tehdy mi to ani neprislo! Devet let uteklo jako voda a ja mam pocit jako bych jela na toboganu, kde sem tam jsou velke zatacky, nekonecne temne tunely a boule, ale pak vzdycky prijde delsi usek, kdy se jen vezu, smeju a uzivam 🙂
    Drzim palce s blogem a budu se tesit na dalsi prispevek xxx
    P

    • Tereza Rychtaříková napsal:

      Petruško, ty roky opravdu letí neskutečně. Zatáčky, boule a tunely k tomu jednoduše taky patří. Vyzkoušeno. A jsem ráda, že na konci je to vždycky dobrý a k smíchu 🙂 A díky moc za první komentář!
      t.

  2. Jana Binova napsal:

    Precetla jsem clanek jednim dechem. Tema je pro me prave aktualni 🙂 Mate muj neskonaly obdiv! Drzim palce

    • Tereza Rychtaříková napsal:

      Jani, děkuji za milý komentář. A že je ti téma blízké je přesně to, co jsem chtěla slyšet 🙂 t. P.S. A mně se líbí tvoje fotky 🙂

  3. Zdenka napsal:

    Ahoj Terko!
    Mám 20 měsíčního klučinu a od chvíle, co se narodil, se mi život obrací naruby. Ne jen tím klasickým způsobem, kdy člověku přijde do života dítě, ale celým mým vnímáním světa a jeho hodnot. Chci žít jinak, jednodušejc a přímočarejc, protože tam vidím spokojenost svojí, ale hlavně celé naší rodiny. Je to ale hodně náročná cesta, protože to znamená změnit zažité vzorce. A to je vážně mazec.
    Moc se mi líbí, co jste se svým životem udělali a strašně se těším na to, co chceš sdílet. Pro mě to bude úžasná inspirace!

    • Tereza Rychtaříková napsal:

      Ahoj Zdenko, vítej v našem světě naruby 🙂 Máte před sebou s malým spoustu krásných dní a zážitků. Je to náročný, ale je to to nejvíc. Mazec jak píšeš. A jestli budeme moct přispět alespoň střípkem inspirace, bude nám potěšením. Mějte se krásně. t.

  4. Marie Servítová napsal:

    Teri…WOW!
    Přečetla jsem 5 důvodů i váš příběh a cítím se nabitá a plná odvahy se vrhnout do toho všeho, co mi vevnitř našeptává. Naše strachy a naučené vzorce a nalajnované cesty a pohledy skrz prsty od těch kolem nás…to nás jen brzdí dělat vše tak, jak ten malý človíček uvnitř nás potřebuje.
    JEDNOU…to začarované slovo, kterým toho malého uvnitř nás na oko uklidňujeme, ho ale sžírá mnohem víc než tušíme.
    DĚKUJU za Tvá slova a váš příběh. Pravidelně mě překvapujete moudrostí, přístupem, myšlenkami…jsem vděčná, že se má cesta setkala s tou vaší!

    • Tereza Rychtaříková napsal:

      Maruško, my to máme jednoduše už všechno rokama prošlapané. To těch strachů zbaví, naučené vzorce trochu pozmění a na ty pohledy skrz prsty si člověk zvykne. A ten malej v nás co sžírá, ten prostě vyroste. Takhle jednoduché to je. Nic víc 🙂
      A potěšení je na mé straně!
      t.

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů