
Krásný kout země při pobřeží Středozemního moře a Atlantského oceánu, který si získal naše srdce a hrdě se postavil na pomyslnou první příčku k našemu milovanému Portugalsku.
A tak, když se nám Andalusie stala na několik měsíců domovem a my se měli příležitost tam pěkně rozkoukat, dali jsme po našem odjezdu dohromady to nejlepší z toho, co jsme potkali a mohlo by se hodit vám, až vás tam cestovatelské chutě zavedou.
Věříme, že tenhle kout světa si získá i vás.
Nás do Andalusie přivedla dobrovolnická práce na ekofarmách. Nic víc, než poznávat nějaké nové kraje a způsoby udržitelného života jsme nečekali. A tak, naprosto nepřipraveni na osudové setkání, jsme, po třech dnech jízdy nekonečnými alejemi oliv v kraji potulného rytíře La Mancha, přijeli do Andalusie. Pěkně středem, klikatými silničkami a v černočerné noci.
Do pohoří Serrania de Ronda, do bílého malebného městečka Gaucín.
Cesta k farmě nebyla snadná, počasí nás zkoušelo, až nám dočasně znemožnilo odjet. A tak jsme obytňák zaparkovali a o to více se zabydleli.
A tady začalo vznikat naše andaluské pouto. A začal se psát náš průvodce Andalusií.
I kdyby jste měli na Andalusii jen pár dní, tady si stihnete užít jedny z nejkrásnějších pláží, úchvatná bílá městečka „pueblos blancos“, dechberoucí výhledy, termální koupele, opičí kolonie a dýchne na váš nejen skutečná španělská kultura, ale také historie nebo osel, kterých je tu všude spoustu. 🙂
Trochu opačně začneme něčím úplně nešpanělským. Gibraltar, náš první tip na to, co určitě stojí za to nevynechat při návštěvě Andalusie.
Zastávka na Gibraltaru, lépe řečeno jednodenní výlet na slavnou Gibraltarskou skálu, učitě za ten čas stojí. O to víc, pokud cestujete s dětmi. Skálu střeží v Evropě jediná, ve volné přírodě žijící, kolonie opic. Jsou ochočené a s největší pravděpodobností po vás budou loudit vaši svačinu. Děti budou nadšené (jen dejte pozor, opice umí pěkně i kousnout nebo škrábnout!) a vy si užijete překrásné výhledy. Cesta nahoru je nejlepší lanovkou, dolů potom po svých. Čekání na lanovku si můžete zkrátit návštěvou botanické zahrady.
Gibraltar je britská kolonie, pro vstup tedy budete potřebovat cestovní doklady. Za odměnu potom potkáte typické červené telefonní budky a britské obchody. I taková je Andalusie.Gaucín, Ronda, Setenil de las Bodegas,
Byla by škoda od Gibraltaru potom nevystoupat od pobřeží nahoru do hor. Buď jen do poklidného bílého horského městečka Gaucín (ano, to je to, kam jsme poprvé přijeli my) nebo jeste výše do města Ronda, která je jedním z nejopěvovanějších měst celé Andalusie.
Když vyjde čas, vydejte se klikatou horskou silničkou s dechberoucími výhledy ještě výše, do Setenil de las Bodegas. Tam se tísní bílé jeskynní domečky pod ohromnými balvany, určitě další výlet, který stojí za to nevynechat.
Ostatně ať budete mít po ruce jakékoliv bílé městečko, tzv. pueblo blanco, nikdy neminete. Krásná jsou všechna.
Po napínavém odjezdu z farmy nás Matylda veze na pobřeží, do Tarify. Upadnul jí výfuk a my tak s parádním rachotem přijíždíme do ráje kitesurfingu. Místa, kde se setkává Atlantik se Středozemním mořem a Afrika je téměř na dosah ruky. Jsou vidět domy a nápisy na druhé straně vody, z přístavu neustále jezdí převozy a trajekty a okolo útulného historického městečka jsou nekonečné pláže s nepopsatelnou atmosférou.
A pořád tady fouká. A pořádně, s tím je potřeba počítat. Ne nadarmo se v průvodcích píše… když už jste unaveni z věčného větru… když si chcete na chvíli odpočinout od větru… když se chcete po celém dni na větru… potřebujete-li se na chvíli schovat před větrem… 🙂
Matyldě děkujeme za místo, které nám vybrala a užíváme si těch pár dní, co odpočívá v servisu, pohodlí příjemného ubytování v řadovém domku kousek od pláže.
Taky se tady poprvé potkáváme s přáteli, kteří jsou v Andalusii doma již pěknou řádku let a napsali o ní spoustu článků. A to ještě netušíme, že naše cesty se během následující zimy protknou mnohokrát a strávíme společně spoustu parádních dní.
Spoustu zamilovaného a autentického čtení o Andalusii, životě ve Španělsku a taky o cestách obytňákem si můžete přečíst u nich na blogu.
Z Tarify míříme na další farmu, kam se ale po vydatných deštích, před kterými se nám Tarifě podařilo ukrýt, ani nedostaneme.
Končíme v polovině cesty, 2 km pod farmou a z plánovaných dvou týdnů na farmě je krátká odpolední návštěva plná jehňátek, která jsme měli mít za úkol několikrát denně přikrmovat po tom, co je jejich matky odmítly.
S těžkým srdcem odjíždíme a po shlédnutí předpovědi počasí utíkáme před nekonečnými dešti do Portugalska.
Tady by mohl náš příběh o Andalusii skončit, ale není tomu tak. A opět je to práce naší Matyldy. Španělsko ji asi přirostlo k srdci.
Když jednoho víkendu využíváme blízkosti Sevilly od Portugalska a porušujeme tak naše pravidlo, že s dětmi se větším městům vyhýbáme, odměňuje se nám Sevilla překrásným dnem a naprosto si nás získává.
Hlavní město Andalusie, domov flamenca a jedno z nejslunečnějších míst Evropy je určitě město, kde stojí za to nasát chuť, vůni a energii pravého Španělska. I s dětmi.
Matylda svojí oblibu ve Španělsko nenechává náhodě a při zpáteční cestě zpět nás tentokrát nechává naprosto nevybíravě na holičkách a loučí se s posledním kouskem svého stařičkého výfuku. Bez něj nejede a nastává velká a komplikovaná sháňka po novém. I když už to chvíli nevypadá, nakonec se daří sehnat v pražských Vysočanech a nám tak nezbývá než čekat než dorazí za námi.
Nuceným domovem se nám tak stává rybářská vesnička El Rompido. Místo, které by člověk minul možná bez povšimnutí, ale když budete mít cestu po dálnici kolem Huelvy (na námi doporučované trase chybí, je z ruky a tedy spíš tip, když pojedete kolem, třeba do Portugalska :-)) a budete mít chuť strávit odpoledne nebo večer v příjemné rybářské vesničce plné barů, kaváren, rybích restaurací a netradiční pláži u řeky, je to krásné místo.
Náš pracně sehnaný díl doráží za námi a my se z původně víkendového výletu vracíme po 12 dnech na farmu v Portugalsku, kde máme nedodělanou práci a taky spoustu našich věcí.
Tady by mohl náš příběh o Andalusii opět skončit. 🙂
Nekončí. A tentokrát to není Matylda, ale worldschoolingová komunita, kdo je toho zásluhou. Láká nás tolik, že na konci zimy měníme plány a, oproti původně plánované trase návratu přes Portugalsko, se vracíme přes….Andalusii!
Využíváme toho a chceme Andalusii poznat více. Na doporučení přátel vybíráme jedno z dalších pueblos blancos. Vejer de la Frontera.
Přijíždíme v noci a parkujeme na opuštěném parkovišti kousek od centra. Jaké je naše překvapení, když se ráno probouzíme, město máme jako na dlani a přímo pod okny máme stádečko oslů. Děti naše neplánované safari náležitě ocenily a po tom, co nám už v obytňáku nezbyl ani kousek mrkve a osli pochopili a ztratili se kdesi v roklině, jsme vyrazili do města. A rozhodně doporučujeme.
Městěčko ideální velikosti pro jednodenní výlet. Plné uzounkých uliček, výhledů široko daleko a překrásnou kašnou na Plaza de España, nemůže zklamat nikoho, kdo čeká pravou krásu španělských pueblo blancos.
Kdo rád po návštěvě města kus krásné přírody, navíc s historickým příběhem a zvláštní atmosférou, tak jako my, stačí popojet pár minut autem a navštívit maják Faro de Trafalgar kousek od poklidného pobřežního mestečka Conil de la Frontera.
Nám se maják moc líbil z pláže u přírodního parku Parque Natural Cabo de Trafalgar, odkud se k majáku krásně dojít pěšky.
Od majáku už natahujeme krok a míříme Andalusií na východ, za worldschoolingovou skupinou. Pobřežní turistická města Marbella a Estepona nás popohánějí dál, vůbec se nám nelíbí. Vylepšujeme si náladu návštěvou přáteli doporučených římských lázní kousek nad nad Esteponou. Baños romanos de la Hedionda.
Krásné místo, kde stačí přibrzdit a vykoupat se uprostřed přírody v léčivých a pěkně smrdutých termálních sirných pramenech, ať v působivé, uměle vybudované jeskyni nebo v kolem tekoucí říčce.
Obojí je příjemně teplé a dojdete tam krátkou procházkou od parkoviště pod dalničním mostem. Když nebude sezóna a předpoklad davů lidí, bude se vám tady líbit.
Navíc, kdyby jste náhodou přijeli v neděli, můžete přibrzdit na místním bleším trhu, kam se sjíždějí lidé z dalekého okolí. Cesta k pramenům vede přímo kolem.
Málaga je jedno ze španělských měst, kam se často létá z České republiky. I tady jde užít krásné andaluské pláže, malebné vesničky, živá letoviska, vyrazit do hor nebo se vydat za ryzími místními produkty vypěstovanými uprostřed nedotčené přírody.
Všechno pochopitelně umocněné temperamentní španělskou kulturou, skvělou andaluskou kuchyní a bohatou historií, která na vás dýchne doslova na každém kroku.
My jsme do Málagy dorazili vykoupaní a stále decentně vonící pukavci. 🙂 Často opakujeme, že města s dětmi nemusíme. Ne jinak to bylo s Málagou. Sem jsme poprvé přijeli z povinnosti. Vyzvednout na letišti babičky, které za námi po půl roce naší cesty priletěly potěšit se s vnoučaty a snad i s námi dospělými. Poprvé a potom ještě čtyřikrát (ta Málaga, ne babičky :-))
A tady se opět potvrdilo, o kolik lepší to je, když nejsou žádná očekávání.
Málaga si nás získala. Město plné barevných grafitti, po jehož stopách si můžete udělat procházku městem, s tepajícím přístavem plném barů, kaváren a restauraci a poklidným, a přesto španělsky živým, starým městem.
Rodné město Pabla Picassa nebo Antonia Banderase nabízí i bezpočet kulturního vyžiti, výstav, galerií (museum rodáka Pabla Picassa je samozřejmostí) a skvělého jidla.
Naše kluky uchvátilo, že je plná koloběžek, ktere stojí doslova na každém kroku, kdy po stažení aplikace do mobilu, stačí přidat svoji platební kartu a potom už stačí jen přijít, koloběžku naskenovat, naskočit a frčet. A až se omrzí nebo se dorazí do cíle, tak ji kdekoliv nechat. I když ne úplně nejlevnější zábava, nám se to s dětmi osvědčilo. Parádní způsob, jak si společně s dětmi návštěvu města užít a ještě ho vidět pořádný kus.
Od centra vede navíc několik kilometrů dlouhá promenáda s cyklostezkou podél krásných pláží, barů a restaurací. Parádní místo na projížďku na koloběžkách.
V horách kousek nad Málagou je místo, kvůli kterému se my musíme do Andalusie ještě vrátit. Caminito del Rey. Plánovali jsme a počasí nám plány překazilo. Nevýhoda toho, když do Andalusie člověk dorazí na jaře.
Jestli máte rádi hory, skály, lávky, výšky, žebříky a via ferraty a krásné výhledy stejně tak jako my, mělo by se vám Caminito del Rey moc líbit. Původně jedna z nejnebezpečnějších stezek byla španělskou vládou nově zrekonstruována a přizpůsobena tak, aby byla bezpečná a dostupná pro všechny návštěvníky.
Ale pozor, na stezku se platí vstup a je potřeba si předem zarezervovat den a hodinu. V letních měsících bývá vyprodáno dlouho dopředu.
Dál podél pobřeží od Málagy není nic moc zajímavého, dokud nedorazíte do přitažlivého městečka Nerja. Turistické letovisko, s krásnými pozvolnými plážemi, rozmanitou promenádou podél moře, poklidnými uličkami a vyhlášenou vyhlídkou nad mořem Balcón de Europa, je město, kde jde strávit jedno odpoledne, ale nebáli bychom se ho doporučit na celou rodinnou dovolenou.
Kromě pláží je to totiž i skvělé výchozí místo pro pěší turistiku. Nad městem se tyčí pohoří Sierra de Tejeda plné značených i neznačených turistických tras. My rozhodně doporučujeme cestu korytem řeky Chillar, kde se v horkých letních den můžete brouzdat chladivou horskou říčkou (boty do vody s sebou!), kterou můžete spojit s návštěvou městečka Frigiliana, bílého městečka nahoře nad Nerjou, s krásným výhledem a velkým dětským hřištěm.
My jsme strávili 5 týdnů v malinkém pobřežním městečku La Herradura, kde je jádro worldschoolingové komunity.
Komunitu řídí temperamentní Elin z New Yorku, která se ujala organizace a za drobný poplatek 30 Euro za rok, získáte přístup ke všem aktivitám, které se v okolí dějí nebo je Elin pořádá. Jednou týdně se koná také setkání, kde si děti hrají a dospělí předávají své zkušenosti z života i cest.
Jsou tam lidé, kteří zůstávají v Andalusii delší dobu, pár týdnů nebo jen pár dní. Nám se setkání s lidmi z celého světa, kde jsme potkali tolik podobně smýšlejících lidí, moc líbilo a zase nám, jako ostatně spoustu toho, co na cestách potkáváme, mnoho dalo.
V Andalusii je mimo jiné také spousta alternativních škol a žije tady hodně lidí, kteří se rozhodli své životy změnit a obrátit se k simple life. Pro alternativní život je to ráj na zemi.
V samotné worldschoolingové komunitě se potom pořádají různé workshopy a výpravy, které vycházejí z toho, kdo tam právě je a co může nabídnout. Od kreativních, přes sportovní až po workshopy na ekofarmách nebo kouzelnické triky, které tam učí 19 kluci, dvojčata. 🙂
Kousek dál po pobřeží je letovisko s dlouhatánskou promenádou lemovanou palmami (a dobře tedy, také paneláky), ale pokud si ho vyberete jako cíl své dovolené a nehledáte přitom klidnou vesničku, chybu neuděláte.
My jsme tady byli když byl největší svátek v roce, velikonoční týden Semana Santa. Je to určitě skvělá volba na to, kdy sem přijet. Je to velkolepá podívaná s úžasnou atmosférou.
V samotném Almuñécaru najdete kousek historického centra, bílé uzounké uličky vedoucí nahoru k hradu s krásným výhledem, spoustu kaváren a restaurací. S dětmi můžete zajít do parku Loro Sexi uprostřed města, kde je spoustu papoušků, lemuři a surikaty. Od všeho akorát, my jsme si Almuñécar oblíbili.
Další naše srdcovka a místo, kam je ideální zajet ve čtvrtek, je městečko Órgiva uprostřed pohoří Alpujaras. Pohoří Alpujaras se rozkládá na jižních svazích Sierra Nevady a uhrane vás svojí divokou krásou.
Městečko Órgiva je nazýváno jeho vstupní branou a ve čtvrtek se tam vyplatí dorazit kvůli vyhlášeným trhům, které zaplní uličky města a vy budete mít příležitost koupit množství místního ovoce a zeleniny, místních produktů a výrobků.
Na trhy se sjíždějí lidé z širokého okolí a potkáte tady často také lidi, kteří se rozhodli žít alternativní životy v mnoha osadách po okolí. Nejznámější je asi Beneficio, které je kousek za městem a pokud vás tenhle způsob života láká nebo zajímá, není nic snažšího, než se tam zajít podívat. My jsme pocity měli smíšené, ale neznamená to, že bychom návštěvu nedoporučili.
My jsme ještě chtěli vyzkoušet naší Matyldu, jak hodně se umí škrábat do kopců. Jestli jste také příznivci, nebo alespoň nejste odpůrci, jízdy ve výškách s výhledy do dálek a hloubek pod sebou, nadchne vás městečko Bubión nebo Pampaneira.
Matylda se umí škrábat pěkně a tak to tentokrát nebyla ona, ale počasí, kdo nám výlet do těchto vesniček zmařil (to jaro :-)). Stačí málo a vesničky jsou v mracích a to jednoduše není ono.
Po 5 týdnech na pobřeží s těžkým srdcem opouštíme naši worldschoolingovou komunitu. Zdá se nám, že i ta naše Matylda jede nějak ztěžka. Nasloucháme pravidelnému klapotu jejího prťavého motoru a míříme ještě do města, které nás jako jedno z dalších vábí. Jedeme do Granady.
Ostražitě si na cestě vybíráme, kam se opravdu chceme podívat a do čeho nám stojí za to investovat a vstup do paláce Alhambra byl právě jedním z našich cílů. Nejvyhlášenější památka tohoto pěkného města však potěšila náš rozpočet, protože vstupenky bývají a byly vyprodané na několik měsíců dopředu. To je dobré vědět a když budete někdy plánovat výlet do Granady, vstupenky je potřeba si objednat včas. Jako to budeme muset udělat příště my.
A tak volíme záložní plán, máme tip na skrytý klenot, který je ukázkou stejného stylu, je z něj krásný výhled na město a na… Alhambru. Palác Dal al-Horra. Doporučujeme. Je malinký, na jeho prohlídku vám bude stačit necelá hodinka a atmosféru z dob, kdy tady žila žena sultána nasajete určitě. Vstupenka je navíc platná asi na 4 další místa včetně historických lázní.
Samotné centrum města určitě stojí za procházku. My jsme prošli Albayzín, historickou čtvrť s dlážděnými uličkami, označili Granadu za další krásné město na naší cestě a s radostí se vrátili do našeho domova na 4 kolech.
Budete-li mít možnost, Granada za návštěvu jednoznačně stojí.
My jsme se rozhodli prozkoumat ještě jeden kus přírodních krás okolí Granady. Pod zasněženými vrcholky pohoří Sierra Nevada vede krásná stezka říčkou Monachil, asi 2 km nad stejnojmenným městečkem. Visuté žebříky, lanové mosty, laguny na koupání (v létě :-)), vodopády, místy se musí jít samotnou říčkou nebo se krčit pod vysokými skalními útesy. Děti si procházku moc užili. Odměnou je potom také nádherná podívaná do údolí říčky z vysokých útesů, kam vás bezpečná stezka také zavede.
Nejlepší je sem dorazit ve všední den, na jaře nebo na podzim. O víkendech a v sezóně tu bývá hodně lidí.
Vypadá to, že tentorát už Matylda žádné delší zastávky nechystá a tak bez zádrhelů jedeme do posledního místa Andalusie, které jsme si nechtěli nechat ujít, než ji nadobro opustíme. Nedá se nic dělat, máme před sebou poslední zastávku.
Cabo de Gata. Přírodní park, kopcovitý vulkanický region o kterém jsme slyšeli od každého, koho jsme se ptali, co určitě v Andalusii nevynechat.
Trochu nadutě jsme si mysleli, že jsme toho viděli už dost na to, aby nás něco překvapilo. A ono překvapilo. Místo, které je jedno z nejsušších v Evropě, liduprázdná krajina, kde najdete solné laguny, rybářské vesnice a zátoky s nádhernými plážemi a útesy. Ráj pro pěší turistiku i oblíbený cíl cyklistů. Pro nás to bylo přesně to místo, kde se cítíme nejlépe.
Neměli jsme na prozkoumání tohoto krásného koutu úplně nejvíc času, přesto můžeme určitě doporučit nenechat si ujít půvabné městečko San José a pláže Playa de las Genoveses a Playa de los Muertos.
Pro milovníky filmů a zejména westernů máme nakonec jednu lahůdku. Zdejší kout si již dávno oblíbili filmaři a tak se na místních plážích natáčel třeba Indiana Jones.
Pomyslnou třešničkou na dortu je potom městečko Fort Bravo Texas Hollywood, postavené ve westernovém stylu v nedaleké poušti Tabernas, kde se dodnes natáčí a vy si tam můžete užít den jako na Divokém západě, kdy vám kovbojové přehrají třeba přestřelku při přepadení banky.
Nastal čas se vydat dál na cestu a zastávka v Cabo de Gata je tak skutečnou tečkou za naším téměř tříměsíčním pobytem ve španělské Andalusii.
Skutečně jsme si ji zamilovali a věříme, že kdokoliv sem zavítá, může se mu velmi snadno stát to samé.
Až budete příště vybírat, jaký kout naší krásné planety navštívit, je Andalusie určitě dobrou volbou. My jsme tady byli na podzim a na jaře a můžeme tohle období pro cestu sem určitě doporučit.
Možná vás může na pár dní zakočit počasí, možná si neužijete tolik koupání, ale určitě tu bude mnohem méně lidí a počasí vám naopak dovolí prozkoumávat krásy Andalusie lépe než za horkých letních dní.
Ať už procestovat celou nebo se vypravit jen do některé z jejich částí, nezklame vás.
My jsme Andalusii projeli naším stařičkým obytňákem, tipy na ubytování tedy nemáme, ale brzy se v samostatném článku podělíme i o zkušenosti s cestováním v domově na 4 kolech, které jsme tady nasbírali.
A co vy, máte nějaké své zamilované místo v Andalusii, které stojí za to navštívit? Nebo se teprve chystáte a my jsme vás článkem navnadili?
Dejte nám vědět, bude nám radostí si o ní povídat nebo na ni společně vzpomínat. 🙂
Úžasné, opravdu Vás obdivuji, musíte mít mnoho krásných zážitků a zkušeností z cest. A vše absolovat se čtyřmi dětmi je určitě moc náročné Za mě… jste prostě jednička
Děkujeme:-) zážitků a zkušeností jsme nasbírali opravdu hodně. A s dětmi je to sice někdy náročné, ale ten čas, který jsme spolu měli příležitost strávit za to stojí a nikdo nám ty společné vzpomínky nikdy nevezme. Naučili jsme se hodně o sobě navzájem a věříme, že to ovlivnilo naše vztahy na celý život.
Ahoj NARUBY! Děkujeme za inspiraci, jedeme teď na zkoušku jen na únor, abychom mohli na podzim 2020 konečně vyrazit na delší auto-dobrodružství. Tipy se nám budou hodit 😉
Rádo se stalo! Tiše závidíme a o větší cestě chceme vědět víc!