Ne, tentokrát není řeč o našem tatínkovi, to někdy příště. Asi až strávíme nějaký ten čas na cestách v 6 lidech na 8 metrech čtverečních. 🙂

Dnes je to o knížkách, o věcech, o hodnotách, o životě a o volném čase.

Já knihomol totiž už několikrát přemýšlela, že po letech zase otevřu nějakou knížku. Mám velký prostor na výběr, je to opravdu dlouhá doba kdy jsem měla naposledy myšlenku na takové radosti.

Ne. I když bych si to někdy představit uměla, děti jsme zatím neprodali. Nechystám se přehánět ani přibarvovat. Jen se podělit. Jsem naprosto nadšená. Ač jsem neměla vůbec v plánu, nedá mi nesdílet tak jednoduše geniální způsob získávání volného času.

Žádné závratné tipy a triky se konat nebudou, tentokrát bude opravdu v jednoduchosti krása v tom pravém slova smyslu.

Minimalismus

Téma, které se v našem okolí objevuje dlouho a čím dál tím častěji. Sympatický mi byl odjakživa, postupně se stává naším životním stylem, ale doma jsem ho považovala pro naši 6 člennou rodinu za něco jako společný relaxační wellness víkend. Nebo zdolání Mount Everestu v kraťasech a bez kyslíkové masky. Tedy něco, co je hodně fajn, dost by se nám to líbilo a přitom se nás to vůbec netýká.

Wellness víkend ještě nebyl, Mount Everest asi ani nebude, ale minimalismus k nám domů už zavítal. A mě ve své jednoduchosti naprosto okouzlil.

Smířeni s tím, že k našemu životu se 4 dětmi v domácnosti patří všude se válející hromady věcí, hraček, oblečení, jídla, výrobků, obrázků, papírů, knížek, bot, sportovního vybavení a všelijakých dalších užitečností, jsme trávili všechny ty roky každodenním uklízením. Musela bych být trojnásobná stonožka abych napočítala na prstech kolik večerů a časných nocí jsem sbírala a vydloubávala poslední zbytečky sil abych uvedla naši domácnost do stavu ve kterém může nějak důstojně přivítat další den. Den za dnem, týden za týdnem…až z toho byly měsíce a roky.

Věděla jsem, že něco je špatně, věděla jsem, že máme těch věcí hodně. V elektronické knihovně mám dokonce několik opravdu pěkných eBooků o tom, jak se s věcmi vypořádat a život si uspořádat. Ale vždycky jsem měla pocit, že u nás je to jinak. Prostě je nás hodně, tak máme hodně věcí a tak to prostě je.

Domů  se nám trochu vnutil a dobrý!

Když jsme se rozhodli, že vystoupíme se zaběhnutých kolejí, obrátíme naše životy vzhůru nohama, byl součástí našeho rozhodnutí i nevyhnutelně pronájem našeho domu. Včetně všech věcí. Včetně TĚCH VŠECH VĚCÍ. Bez toho bychom se k minimalismu asi propracovávali mnohem déle. A kdo ví jestli vůbec.

První zájemci byli naštěstí z rodiny. Přišli trochu nečekaně, obávám se ale, že zážitek mají na celý život. Decentně poznamenali, že tolik věcí nikdy neviděli a pronájem si našli jiný. Obloukem se nám nevyhýbají, ale jejich přinejmenším překvapené výrazy jsem viděla ještě dlouho. Díky tomuto nepříjemnému zážitku jsem si uvědomila, že pokud potřebujeme dům pronajmout, musí přijít čistka. Mojí výhodou bylo, že jsem byla na všechny ty věci rozlobena za to, kolik času mi zabírají a kolik dobré nálady mě stojí.

Mě tedy donutily okolnosti. Vás nutit se nechystám, ale zažít to, to bych vám přála

Jak jsem psala výše, na internetu existuje spousty skvělých článků, materiálů a postupů jak minimalismus udělat součástí vašeho života. Věřím, že je to hodně o nastavení mysli, priorit a že nejde ze dne na den mít kompletně minimalistický život. Nám třeba je a byl v mnoha ohledech blízký už dlouho, ale ty nahromaděné věci doma, tam to trochu pokulhávalo.

Věděla jsem tedy, že pokud jde o zahlcenou domácnost, existují ověřené postupy:

U nás doma se do všeho vrháme po hlavě a taky jsme potřebovali dát dům do kupy na focení a hlavně prohlídky co nejdříve, takže ta nejméně doporučovaná varianta byla naše jasná volba. Jinak ale určitě každý dle svého apetitu. Tady jde totiž nejen o výsledek, ale také o samotnou cestu k minimalismu.

Debordelizace začíná

Rodina tedy zůstává o pár dní déle na výletě a já se vracím domů napřed a pouštím se do toho. Začínám místnost po místnosti a každou věc vezmu do ruky. Naše nastřádané majetky a hromady věcí musí projít těžkou zkouškou:

Pravda, ne vždy je to jednoduché. Zvláště u věcí, které máme doma tak dlouho, že jsme získali pocit, že se staly nedílnou součástí našich životů a tak je prostě doma mít musíme. Ale opak je pravdou. Nemusíme.

Vrhám se tedy do toho a třídím na hromádky:

Metoda hromádek se mi osvědčuje. Dokonce tak, že po prvním kole procházím věci, které si chci nechat ještě jednou a znovu ji třídím. Těm, co jsem se rozhodla, že s námi ještě zůstanou jsem našla jejich místo. Místo kam patří. Jediný funkční způsob, jak se vypořádat s každodenním úklidem (vyzkoušeno v praxi a je to úúúžasný). 

S další spoustou věcí jsem se musela rozloučit, zavzpomínat, poděkovat za to, jak nám sloužily a poslat je dál. Vlastně je to i takový úklid naší minulosti. Rozdělení na hromádky a vědomí, že tyhle střípky minulosti mohou sloužit ještě dál, mi rozhodování hodně usnadňuje.

Postupně tak procházím nebo se postupně chystám procházet dekorační předměty, knížky, oblečení, boty, kuchyňské vychytávky, hrnky a ostatní nádobí, elektroniku, sportovní vybavení, hračky, dětské výtvory, ložní prádlo, kosmetiku, potraviny.

Naše domácnost se pomalu nadechuje a zvětšuje. Vlévá se k nám nezvyklý klid a pořádek. Dalším logickým krokem teď tedy bude, už sem ten chaos nepustit. S každou novou věcí tedy nějaká z kola ven. To je tedy další dlouhodobá výzva, tam už naštěstí jsme o kus dál.

Vyzkoušejte

Zkuste třeba jeden jediný šuplíček, jednu skříňku nebo zaprášenou poličku. Uvidíte hned, jestli vám to udělá dobře. NEBO zkuste třeba uklidit pracovní plochu vašeho počítače, aplikace v mobilním telefonu, e-mailovou schránku nebo složku s fotkami. To je totiž další velmi zajímavý prostor pro úklid a minimalismus.

No, začínají mě napadat další varianty jako pořádek v přátelích, ve vztazích, ve vlastní hlavě a za chvíli už bych taky mohla začít redukovat prsty na nohou a na rukou. Kdo to má taky pořád stříhat a pilovat, že ano… Takže pojďme raději na rychlé shrnutí, zkušenost s bydlením po minimalistickém útoku na náš domov a na odkazy na ty, kteří se u nás minimalismu věnují a prstíky vám přitom zůstanou.

Jak tedy začít?

Můj TIP: nikoho jsem do debordelizace u nás nenutila, trochu záludně jsem využila k úklidu samostatný víkend. Když došlo na věci, které jsem si nebyla jista, ale úplně je doma už nechtěla, dala jsem je do krabic do komory. A dám tomu čas. Za rok za dva, to uvidím zase jinak a taky uvidím, jestli bjde někdo něco z těch věcí postrádat.

Můj TIP 2: hračky. U nás dost téma. Hračky jsem rozdělila na dvě poloviny. Jednu nechala a druhou schovala. Až se první půlka omrzí, vyměním. Je to super!

Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že od té doby nastala pohádka a doma nemáme nikdy nepořádek. Umí to tady ta naše smečka roznosit na kopytech docela slušně. ALE, ten ohromný rozdíl je, že úklid potom netrvá hodiny jako kdysi, ale umíme to doma dát do kupy za pár minut. A o to tady přece kráčí nejvíce. Můžu potom někdy vytáhnout i nějakou tu knížku.

Takže na řadě je můj oblíbený John Hart a jeho předposlední kniha Tíha nenávisti.

A vzkaz pro ty, kdo mají moje předchozí knížky od tohoto autora a nějak se jim nepodařilo doputovat ke mně zpátky: „Pošlete je dál, ať dělají radost i ostatním. Díky“.

Jestli se chcete doma pustit do debordalizace, třeba vás navnadil můj stručný návod, důkladně se mu věnuje moje kamarádka Jana Böhmová, která pomáhá lidem se od věcí osvobodit a má za sebou dokonce setkání a seminář s naprostou ikonou minimilastického úklidu, paní Marií Kondo. O minimalistickém životě, zero waste a mateřství zase fajnově a moc mile píše další kamarádka Pavla Kleiberová. Mrkněte 🙂