NAŠE CESTA

Jsme rodina, která našla odvahu vystoupit ze zaběhnutých kolejí a vydala se na cestu naruby. Cestu, na které společně poznáváme svět pomalého cestování s dětmi, udržitelného způsobu života a domácího vzdělávání. 

Je naší radostí sdílet zkušenosti a situace, které k nám každý den přicházejí, a být tak inspirací pro ostatní rodiny, které touží po změně, cestování, společných zážitcích nebo šetrném přístupu k přírodě.

Rodina NARUBY

Už jsme pochopili, že není nic špatného na tom dělat věci jinak, než je dělají lidé kolem nás. Naopak.

Baví nás vystupovat z naučených  vzorců, uznáváme zážitky. Milujeme být venku.  

Pronajali jsme náš dům, prodali na co jsme přišli, přihlásili se do domácího vzdělávání, koupili 25 let starý obytňák a vyrazili na cestu NARUBY.

Naše touha něco změnit, poznat a ukázat dětem a to, v čem spatřujeme skutečný smysl, nás přivedla na cestu po evropských ekofarmách, kde jsme pracovali jako dobrovolníci. Každý den byl pro nás velkou školou. Poznávali jsme nejen svět, zajímavé lidi a způsoby udržitelného života, ale také se po tolika společně prožitých letech poprvé se opravdu poznávali a učíli být opravdu spolu.

Náš společný život se stal naší společnou vášní. Děti nám rostou před očima, nebylo na co čekat. Rozhodli jsme se si společné chvíle co nejvíce užívat.

Často slýcháme, že to jde jen u nás, ale opak je pravdou. Měli jsme jen výhodu naší dlouholeté cesty plné přešlapů, omylů, chyb a pádů, nových začátků a hledání možností. To nám dalo odvahu odhodlat se pro takovou změnu.

Rodinné začátky

Když nám, mlaďounkým nezkušeným rodičům, kdysi dávno  doma vyrůstal první syn, nic netušíc o rodičovství, jsme v nejlepším přesvědčení kopírovali naučené modely z našeho dětství. S narozením druhého syna jsme byli už opravdová rodina a vrhli jsme se do jejího budování po hlavě

Kluci byli vždycky naše všechno. Dělali jsme vše proto, aby jejich dětství bylo dokonalé. Vyhledávali jsme dětské aktivity, obíhali dětská hřiště, kina, vybírali ty nejlepší možné dovolené. Kupovali hromady hraček a oblečení, platili soukromé školky a školy, budovali dětské pokojíčky.

Každá naše volná chvilka patřila jim, každá volná chvilka od kluků patřila práci.
Vídali jsme se pár desítek minut denně, honili se doma za dokonalým dětstvím a v práci za dostatkem financí. 

Pracovní týden byl souhrnem práce, vození ze školy, do školy, do kroužků, dělání úkolů, honění do postýlek, rychlých večeří a věčného shonu.

Tatínka kluci v týdnu vídali jen díky tomu, že jeho “úkol” byl ráno je odvézt do škol a školek. Mysleli jsme, že jsme šťastní, protože máme všechno tak, jak to má být. 

Žili jsme v tom, že to tak má být. Taková je prostě doba, vídat se pár desítek minut denně.

Dvojitá životní výzva

V září roku 2015 se nám obrátil život vzhůru nohama. Do naší rodiny přibyla malá dvojčátka. Soukolí našeho rodinného kolotoče se roztočilo na plné obrátky, ale zápřah přesto moc nestíhalo. Doma vládnul chaos. Ke každodenním povinnostem se přidala náročná péče o dvě malá miminka. Tak jsme se na ně všichni těšili a najednou na ně nebyl čas. Na miminka ani na velký kluky. 

Čím dál tím více bylo cítit, že je potřeba něco změnit, že situace už není dlouho udržitelná.

Byli jsme uštvaní a naštvaní. A přitom jsme měli být šťastní.

Druhá šance

Jedinečnou výhodou, výzvou a potřebným motorem naší druhé šance byla osobní zkušenost s tím, jak rychle dětství našich dětí může utéct. Jak už spoustu věcí nejde vrátit. 

A tak jsme i díky  nezdarům v práci zastavili a  začali hledat, jak z toho ven a být konečně sami sebou.

Vždycky jsme věděli, že rádi děláme věci opačně. Ale vždycky jsme se snažili je dělat “správně”. A byli v tom nějak sešněrovaní. A když bylo po našem, skoro nás hryzalo svědomí.

Postupně jsme při hledání toho, co musíme změnit, zjistili, že: 

  • 1
    že ať podnikneme v životě cokoli, to nejzásadnější pro nás je pěstovat umění žít každý den. Že neustále žijeme v režimu “až až až” a týdny letí jako voda. My stárneme, děti rostou a opravdu reálně hrozí, že pokud nezakročíme, bude už pozdě.
  • 2
    že jsme vždycky hodně věcí dělali opačně. Ale vždycky jsme se snažili je dělat “správně”. A byli v tom nějak sešněrovaní, když bylo po našem, skoro nás hryzalo svědomí. A zjistili jsme, že to tak být nemusí. A že je bezva, že nás je na to 6.
  • 3
    že chceme ukázat dětem, že život může mít mnoho podob, dokonce i takových, které nejsou úplně standardní.
  • 4
    že chceme děti propojit zpátky s přírodou a že nám potom nebude vadit označení bio rodiče. Že naše mnohaletá touha být neustále venku, v lese nebo na horách, se špinavými dětmi a ušlapanýma nohama má opravdu smysl. Že my v důležitost návratu k přírodě opravdu věříme.
  • 5
    že chceme ukázat, jak důležité je žít ohleduplně a udržitelně. Že to má smysl a že to jako rodina se 4 dětmi považujeme pro jejich budoucnost za zásadní.
  • 6
    že chceme ukázat dětem, jak hodně je důležité co jíme, odkud to pochází, že to není samozřejmost a jak můžeme vlastními rozhodnutími ovlivňovat dopad našich životů na životní prostředí
  • 7
    že jsme roky zavaleni věcmi, které nám zabíraly hodiny a hodiny času denně. Od toho na ně vydělat až po to je nakupovat, uklízet a pečovat o ně. Objevili jsme kouzlo minimalismu a to chceme žít.
  • 8
    že nás ubíjí stereotyp a zabíjí v nás naši kreativitu a po krůčcích užírá i náš vztah.
  • 9
    že po téměř 20 letech společného života neznáme, jaké to je vystoupit za své hranice a že to chceme zkusit.
  • 10
    že než se uzavírat ve svém světě, je super svoji cestu sdílet a tak vytvářet komunitu společně smýšlejících lidí.
  • 11
    že jsme trochu blázniví a je na čase si to připustit. :-)

11 DOST DOBRÝCH DŮVODŮ NĚCO ZMĚNIT.

Zvážili jsme, co všechno je pro nás důležité, sebrali odvahu, rozhodli se vzdát  jistot a vyměnit pohodlí domova za život na cestě

Žádná velká dovolená, ale skutečný život, který jsme chtěli dětem stihnout ukázat než nám odrostou. 

Chtěli jsme žít na cestě, pomáhat, objevovat, učit se, poznávat, být spolu a pracovat. 

Naším velkým rozhodnutím bylo náš život sdílet. Ukázat, že i když to třeba není ta nejjednodušší cesta, je potřeba překonat spoustu překážek, nejistot a strachů, může velké změny v životě udělat každý z nás.

My jsme se rozhodli pro worldschoolingživot s dětmi na cestách, dobrovolnické práce na ekofarmách, poznávání nových krajů, lidí i kultur a životních hodnot.

Rozhovor, který vznikal v průběhu naší cesty a kde si můžete přečíst více o tom, jaké to bylo všechno zabalit a vydat se 4 dětmi do neznáma a co obnášela cesta samotná.

Pevně věříme, že jsme měli, a stále i po návratu z první cesty máme, co předávat.

Život může mít mnoho podob a za rok nebo klidně i zítra může být všechno jinak.

A tak jsme se už na naší cestě rozhodli, že domů se zatím nevrátíme a náš dům jsme pronajali na další rok. Na pár měsíců se stáváme posilou ve Svobodná škola Praha a rozhodně se nechystáme zahálet.

Těšíme se, co dalšího nám náš život NARUBY přinese. Plánů máme spoustu.

Díky, že jste s námi nám držíte palce.

Rodina NARUBY.life

Honza, Tereza, Matěj, Kryštof, Josefína a Jáchym

 

twins