Rozhodnutí vydat se s celou rodinou na cestu po ekofarmách, kde budeme pracovat za ubytování a jídlo bylo pro nás dospělé, jak píšu v našem příběhu, v podstatě logickým krokem. Zrušit úplně všechny vazby doma, pronajmout náš milovaný domov, nechat doma rodinu a přátele, vzdát se pohodlí a jistot bylo to, co nám za tu cestu stálo.
[mwvideo url=https://youtu.be/nVtAuJqH6uE is_saved=1 showinfo=1][/mwvideo]
Strachy před cestou
Výhled čelním sklem našeho obytňáku. Nepřestává nás bavit jeho rozmanitost.
Teď už se to nezdá těžké, ale byly to přípravy plné nejen práce a zařizování, ale i emocí, nejistot a strachů. A to nejen strachů našich, ale i strachů našeho okolí. A s těmi se prát je překvapivě mnohem těžší. V bezesných nocích jsme si mezitím jaké to bude, až z nás, rodiny se 4 dětmi uděláme na rok bezdomovce 🙂 a tím, jaké to bude být 24/7 času spolu, představovali, jak jsme to blbě vymysleli a velký kluci nám z první farmy budou utíkat domů. Domů… teda… vlastně nevím kam.
Nicméně hlavní myšlenka, ukázat dětem a třeba i dalším rodinám jiné hodnoty, způsoby života, kultury, způsoby udržitelného žití byla dost silná na to, aby nám v těch slabších chvilkách dávala sílu pokračovat a nevzdávat se.
Více o tom, jak probíhá dobrovolnická práce na farmách, tzv. wwoofing jsem psala ve článku o renovaci našeho obytného auta, které jsme si zvolili jako náš miniaturní domov a zázemí na cestách.
První zahraniční wwoofing
Po týdnu sžívání se na cestě překračujeme hranice a s pořádnou směsicí pocitů se blížíme na naši první hostitelskou farmu v Rakousku. Podle informací čekáme rodinnou farmu, která se věnuje biozemědělství už 30 let, mají dům postavený ze slámy a 5 odrostlých dětí, z nichž některé žijí společně s rodiči na farmě, jedna z dcer už i s jedním vnoučátkem. To je všechno co víme.
Před příjezdem na farmu sílí pocit „jsme si to rozmysleli a jedeme domů“. Žádné doma ale přece nemáme, takže na výběr moc není 🙂
A jak se zanedlouho dozvíme, dobře tomu tak.
Za pár minut jsou totiž všechny naše strachy ta tam. Přijetí je tak neskutečně vřelé a celý náš pobyt potom pak předčil naše očekávání. Tolik jsme toho viděli, vyzkoušeli, zažili, že jestli jsem si myslela, že po první farmě už budou za námi všechna ta očekávání a my budeme jen v klidu s dětmi zkoumat svět, tak opak je pravdou. Jsme naopak o to více netrpěliví v očekávání dalších zítřků a toho, co nám přinesou. Protože tohle je mnohem silnější, než jsme si vůbec dokázali představit.
Za 10 dní strávených na farmě jsme měli možnost vidět a zažít
[content id=643][/content]
A co na to děti?
Dvojčata jsou v pohodě. Mají babi a dědu, kteří jezdí traktorem a zuřivě jim z něj mávají. Babi jim každému dokonce upekla dort ke třetím narozeninám! Jsou pořád s námi. Jsou zatím den ode dne spokojenější.
[content id=649][/content]
Kryštof se od malička rychle stává miláčkem všech. Tady se to opět jen potvrdilo, takže šel z jedné věci do druhé a pořád mu někdo chtěl něco ukazovat. S paní domácí pekl chleba, dorty, dělal müsli, jezdil na traktoru, byl s panem domácím sklízet kombajnem na poli … Líbilo se mu samotnému jezdit po okolí na kole, sbíral recepty, natáčel svoje youtubový videa a pilně se vrhnul do učení angličtiny. V neposlední řadě měl možnost doopravdy nakouknout, jak to vypadá u někoho doma. A to je jeho, to on zbožňuje odjakživa.
Jasný, že jsou i chvilky, kdy se nudí a to my musíme hlídat a nudu rychle nějak zahnat. Na to máme s sebou dost učebnic a pracovních listů :-).
[content id=656][/content]
Pro Matěje, který od mala vyhledával společnost dospělých, je to přirozené prostředí. Rád se zapojí do hovoru i do dění a práce, umí už si udělat chvilku odpočinku pro sebe. Pro nás radostí, že ve volných chvilkách našel zálibu ve stříhání videí. Střihá pro nás a už i pro cizí 🙂
[content id=664][/content]
No a my dva rodičové. My zatím tiše pozorujeme do čeho jsme se to pustili. Někdy to není zase úplně hladké a úplně jednoduché, ale učíme se a zvykáme si. A zatím se nám to moc líbí!
[content id=646][/content]
Úklid stolů po oslavě. Skončila v šest, do tmy po ní nebylo ani vidu.
Podobná nekonečná zákoutí kam se oko podívá.
Opravdu nepatrný vzorek toho, jak může vypadat zdejší bezobalový nákup. Fotka se líbila na Instagramu i Facebooku, tak mi přišlo líto ji nedat i sem.
[content id=698][/content]
