[VIDEO] První farma, první dojmy, první zážitky …a nákup, který si zamilujete!

3.10. 2018Tereza Rychtaříková3932x0 Komentářů

Rozhodnutí vydat se s celou rodinou na cestu po ekofarmách, kde budeme pracovat za ubytování a jídlo bylo pro nás dospělé, jak píšu v našem příběhu, v podstatě logickým krokem. Zrušit úplně všechny vazby doma, pronajmout náš milovaný domov, nechat doma rodinu a přátele, vzdát se pohodlí a jistot bylo to, co nám za tu cestu stálo.

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit více Povolit videoVždy povolit Youtube videa

Obsah článku:

Strachy před cestou

Výhled čelním sklem našeho obytňáku. Nepřestává nás bavit jeho rozmanitost.

Teď už se to nezdá těžké, ale byly to přípravy plné nejen práce a zařizování, ale i emocí, nejistot a strachů. A to nejen strachů našich, ale i strachů našeho okolí. A s těmi se prát je překvapivě mnohem těžší. V bezesných nocích jsme si mezitím jaké to bude, až z nás, rodiny se 4 dětmi uděláme na rok bezdomovce 🙂 a tím, jaké to bude být 24/7 času spolu, představovali, jak jsme to blbě vymysleli a velký kluci nám z první farmy budou utíkat domů. Domů… teda… vlastně nevím kam.

Nicméně hlavní myšlenka, ukázat dětem a třeba i dalším rodinám jiné hodnoty, způsoby života, kultury, způsoby udržitelného žití byla dost silná na to, aby nám v těch slabších chvilkách dávala sílu pokračovat a nevzdávat se.

Více o tom, jak probíhá dobrovolnická práce na farmách, tzv. wwoofing jsem psala ve článku o renovaci našeho obytného auta, které jsme si zvolili jako náš miniaturní domov a zázemí na cestách.

První zahraniční wwoofing

Naše první farma. Slaměný dům, vlastnoručně postavený. Na nejkrásnějším místě široko daleko. Byli jsme pyšní, že byl na pár dní i našim domovem.

Po týdnu sžívání se na cestě překračujeme hranice a s pořádnou směsicí pocitů se blížíme na naši první hostitelskou farmu v Rakousku. Podle informací čekáme rodinnou farmu, která se věnuje biozemědělství už 30 let, mají dům postavený ze slámy a 5 odrostlých dětí, z nichž některé žijí společně s rodiči na farmě, jedna z dcer už i s jedním vnoučátkem. To je všechno co víme.

Před příjezdem na farmu sílí pocit „jsme si to rozmysleli a jedeme domů“. Žádné doma ale přece nemáme, takže na výběr moc není 🙂

A jak se zanedlouho dozvíme, dobře tomu tak.

Za pár minut jsou totiž všechny naše strachy ta tam. Přijetí je tak neskutečně vřelé a celý náš pobyt potom pak předčil naše očekávání. Tolik jsme toho viděli, vyzkoušeli, zažili, že jestli jsem si myslela, že po první farmě už budou za námi všechna ta očekávání a my budeme jen v klidu s dětmi zkoumat svět, tak opak je pravdou. Jsme naopak o to více netrpěliví v očekávání dalších zítřků a toho, co nám přinesou. Protože tohle je mnohem silnější, než jsme si vůbec dokázali představit.

Za 10 dní strávených na farmě jsme měli možnost vidět a zažít

kolik neskutečně hodně práce, a lásky k té práci, je ukryto za poctivým pěstováním bio surovin a že to má opravdu svůj smysl a význam
viděli jsme kolik různorodé práce jde udělat v několika málo lidech. Hodně!
měli jsme tu čest být u toho, že pokud je toto místo, odkud lze nakupovat potraviny přes KPZ (komunitou podporované zemědělství), tak už nechceme nakupovat jinak. A ne jen proto, že my na konci dostaneme úžasné produkty nejvyšší kvality, ale také proto, že myšlenka podporovat tenhle druh udržitelné zemědělské produkce je už opravdu nezbytná
že naše zero waste cesta, cesta bez zbytečné chemie a nadměrných plastů nemusí být perfektní. Pro začátek stačí dělat jak nejlépe umíme. A pokud se můžeme stát postupně inspirací pro ostatní, má to smysl.
že to, co u nás je zatím někdy spíše vznikající trend, tady je už zavedený standard. Máme výhodu, že se máme kde učit a jsem rádi, že i u nás se už hýbou ledy!
viděli jsme, že i přes ohromné množství práce si rodina vždycky najde čas a sejde se každý den u oběda. Ve 12 a bez výjimky. To my neumíme a z téhle farmy si to s dovolením jako velkou inspiraci do naší rodiny odvážíme
... a konečně už víme, proč je v Rakousku vždycky tak uklizeno. My doma nejsme žádná bordeláři, přesto to na místní poměry nestačilo. Tady se neuklízí jen po práci, tady se uklízí pořád. Před prací, během práce, po práci. Košťata na každém rohu. No a taky to podle toho pak vypadá. Tady a u nás.
že čím déle jsme spolu, tím lépe se nám spolu daří (a jasný, že občas to není všechno růžový a zalitý sluncem!)

A co na to děti?

Dvojčata jsou v pohodě. Mají babi a dědu, kteří jezdí traktorem a zuřivě jim z něj mávají. Babi jim každému dokonce upekla dort ke třetím narozeninám! Jsou pořád s námi. Jsou zatím den ode dne spokojenější.

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Kryštof se od malička rychle stává miláčkem všech. Tady se to opět jen potvrdilo, takže šel z jedné věci do druhé a pořád mu někdo chtěl něco ukazovat. S paní domácí pekl chleba, dorty, dělal müsli, jezdil na traktoru, byl s panem domácím sklízet kombajnem na poli … Líbilo se mu samotnému jezdit po okolí na kole, sbíral recepty, natáčel svoje youtubový videa a pilně se vrhnul do učení angličtiny. V neposlední řadě měl možnost doopravdy nakouknout, jak to vypadá u někoho doma. A to je jeho, to on zbožňuje odjakživa.
Jasný, že jsou i chvilky, kdy se nudí a to my musíme hlídat a nudu rychle nějak zahnat. Na to máme s sebou dost učebnic a pracovních listů :-).

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

Pro Matěje, který od mala vyhledával společnost dospělých, je to přirozené prostředí. Rád se zapojí do hovoru i do dění a práce, umí už si udělat chvilku odpočinku pro sebe. Pro nás radostí, že ve volných chvilkách našel zálibu ve stříhání videí. Střihá pro nás a už i pro cizí 🙂

OLYMPUS DIGITAL CAMERA

No a my dva rodičové. My zatím tiše pozorujeme do čeho jsme se to pustili. Někdy to není zase úplně hladké a úplně jednoduché, ale učíme se a zvykáme si. A zatím se nám to moc líbí!

O samotném wwoofování a zejména wwoofování s dětmi si ještě článek napsat netroufám. To napřed musíme ještě něco odžít. ALE už teď můžeme těm, co se práce nebojí a nezaměnili si wwoofing za ubytování se stravou zdarma, tenhle způsob poznávání doporučit. Nemusí to být tak po hlavě jako my. Stačí to třeba jako část dovolené. Práce je tu opravdu vždycky dost a získáte tak nejen nejen nevšední zážitek, ale také nové zkušenosti a v neposlední řadě podpoříte myšlenku udržitelného zemědělství. Takového, s jakým by se nám ještě mohlo podařit to tady našim dětem nechat v nějakém slušném stavu.

Úklid stolů po oslavě. Skončila v šest, do tmy po ní nebylo ani vidu.

Podobná nekonečná zákoutí kam se oko podívá.

Rodinný obchod, který zůstane v našich srdcích. Desítky produktů poctivě vypěstovaných a vlastnoručně vyrobených v minimalistickém balení nebo ještě lépe v bezobalové variantě. Samoobslužný včetně nikdy nekončící otevírací doby. Prostě kdykoliv přijdete, naberete si co potřebujete, necháte tam peníze a hotovo. Jak jednoduché, že?Netrpělivě budeme vyhlížet podobnou vlaštovku i u nás a sem se určitě vrátíme. Opravdu nepatrný vzorek toho, jak může vypadat zdejší bezobalový nákup. Fotka se líbila na Instagramu i Facebooku, tak mi přišlo líto ji nedat i sem.

Trocha CHLUBENÍ NA KONEC. Až uvidíte na čaji Sonnentor tohoto chlapíka, to je náš pan domácí. A není tam jen tak náhodou, pro Sonnentor už vyrábí BIO suroviny 30 let!

Líbil se vám náš článek a víte o někom dalším, komu by mohl být užitečný? Báví vás, co děláme? Sdílejte dál, oceníme to snad nejen my 🙂 Děkujeme!

Sdílet na Facebooku

Tereza Rychtaříková

Miluji životní výzvy a ze všeho nejvíc na světě jsem máma 4 dětí. Objevuji s nimi svět a neváhám ho pro nás obrátit vzhůru nohama. Jdeme cestou, na které jsme naše životy obrátili NARUBY a z uspěchaného kolotoče našli cestu ven ke každodennímu životu. Je naší radostí a vášní naši cestu sdílet a inspirovat tak další rodiny k alternativnímu vzdělávání, neobyčejným výpravám a jedinečným zážitkům. Náš příběh si přečtěte zde >>

Podobné články