Je to už přes rok, co jsme se vrátili po roce stráveném na cestě. Čas ohlédnout se zpět a podívat vpřed. Za tím, kam nás naše cesta zavedla a na to, kam nás stále vede.
Jaké to tedy je strávit jeden celý rok společně s rodinou na cestách a jaké to je vrátit se zpět? Co všechno se po takové cestě změní?
Rok na cestách
Odhodlat se, překonat strachy, vzdát se jistot a pohodlí a vyrazit, stále považujeme za nejlepší rozhodnutí našeho života. Rozhodně to nebyl rok nejsnažší. Šest lidí často v nepohodlí, nečekaných situacích, nenaplněných aktuálních potřebách. Nevyhnutelnost poznat se až do těch nejskrytějších zákoutí, to prostě dá někdy zabrat.
Na druhé straně společné zážitky, spousta času stráveného spolu, srandy, nové zkušenosti, objevené světy i noví přátelé, to všechno v nás postupně zanechalo stopu.
Společně prožitý rok, který nám už nikdy nikdo nevezme. Pouto na celý život.
Často se nás lidé ptají, co jsme si z toho odnesli. Co si z toho odnesly děti. S nadsázkou říkáme, že děti, třeba i kdyby jen to, že budou v životě vědět, co nechtějí, tak to stálo za to. Ve skutečnosti věříme, že si z toho odnesly mnohem víc.
A my rodiče, dva věčně se trkající berani, jsme zapletli své rohy do sebe zase o pořádný kus víc. Tou cestou se z partnerů a rodičů stali i parťáci. Ti co se na sebe můžou spolehnout, co vědí, že i přes všechny neshody a vzájemná nedorozumění je nejdůležitější respekt a úcta k druhému. Že si spolu umíme plnit sny a že je máme společné. Že s důvěrou můžeme vesele vykročit do dalších dvaceti let společného života.
A tak, i když to nebylo tím, za čím jsme vyráželi, jsou tyhle hodnoty pro nás to nejcennější, co jsme si nakonec přivezli.
Návrat domů
Jaké to ale je se po takové cestě vrátit domů a co dál?
I když jsme se už po půl roce rozhodli, že domů se vracet nebudeme a že naše cesta návratem do Čech nekončí, stejně na nás na konci padala tíseň. Stali jsme se svým způsobem závislí na život v pohybu, možnosti přizpůsobovat dny našim potřebám, dnech, které jsou každý úplně jiný než ten předchozí.
Vraceli jsme se pronajmout znovu náš dům, zařídit co je potřeba, vyměnit naše obytné auto za jiné, strávit Vánoce s rodinou a znovu vyrazit. Plán byl jasný a my měli za to, že ponávratová deprese, kterou bychom jinak asi dost očekávali a dost o ní slyšeli, tak nebude náš případ.
Tíseň můžeme vyměnit za plány a těšení se na nové zážitky. Užít si rodinu, přátele a vydat se dál.
Tady se měl začít psát příběh naší další cesty. Opak byl pravdou.
Okolnosti po návratu nám začaly míchat kartami téměř okamžitě. Dobu potřebnou k přípravám na novou cestu jsme měli strávit ve Svobodné škole Praha, kde jsme se po návratu domluvili, že se k nim na těch pár měsíců přidáme. Netušili jsme, že škola má velké finanční potíže. Po dvou měsících našeho působení škola ze dne na den zavřela a my museli řešit, kam se během pár dnů přestěhovat a jak nahradit příjmy, které jsme měli domluvené a které nám z části už ani nedorazily.
Místo plánování a příprav se tak ocitáme v řešení aktuální situace a končíme v pražském bytě. Tam, kde jsme vůbec neplánovali být. Přichází nejen nesoulad v našich představách o tom, jakým směrem se vydat, ale také je mezi námi najednou neplánovaně ona zmiňovaná ponávratová deprese.
Zima to nebyla snadná, ale rozhodli jsme se, že i když plány jsme měli jiné, půjdeme dál za svým snem, jen to vezmeme trochu oklikou. Zatím si užijeme výhod, které nám nabízí život v centru velkoměsta, rodiny a taky party přátel z komunitní školky, kterou jsme společně před naší cestou založili. Prostě to vezmeme jako další příležitost, kterou nám přineslo naše rozhodnutí vystoupit ze zaběhnutých kolejí.
Sny se plní, plány mění
Na konci února jsme se vrátili zpět k plnění svého snu. Přivezli jsme Mercedes Vario a plán byl jasný. Udělat z něj náš nový domov na kolech, dát do něj to nejlepší z toho, co jsme se za rok života v obytňáku o bydlení na čtyřech kolech naučili, a se zpožděním vyrazit.
Nic netušíc jsme se nadšeně pustili do přestavby. Byl konec února 2020. Pár dní před začátkem koronavirové pandemie. Naše nadšení nám vydrželo sotva pár dnů, plány se nám, tentokrát jako milionům ostatních, změnily ze dne na den.
Nastal úprk z našeho malinkatého bytu na Letné, adaptování se na novou situaci. Situaci, která zchladila naše cestovatelské sny a vzala jistotu a chuť investovat náš čas a prostředky do přestavby.
Po zprávách od přátel, kteří potkali první vlnu na cestách, jsme chuť vyrazit na cesty neměli. Odložili jsme naše plány na další rok a snažili se z aktuální situace vzít to nejlepší.
Do cesty nám přišla zajímavá pracovní spolupráce, tak jsme se po hlavě vrhli do nových příležitostí.
Náš cestovatelský sen na kolech zarůstá kopřivami
Rok 2020 byl rokem, který učil neplánovat a plány předělávat nás všechny. Nám ukázal, že jedinou možností je nechat věci plynout, nespěchat, neupínat se na žádné jistoty, dobře si uvědomovat, co je pro nás skutečně důležité a snažit se být co nejvíc tady a teď.
A tak naše cestovatelské plány symbolicky zarůstají kopřivami a my se věnujeme tomu současnému.
Za blbost se platí. Tentokrát dvojnásob.
Co si budeme, život na kolech nám chyběl. Moc. A tak jsme v létě koupili starý obytňák, podobný naší Matyldě. Pan Gril nám ho prodával se slzou v oku. Milovaný kousek, který už jen nestačil jeho potřebám rychlých přesunů. Ty zase nepotřebujeme my. My jsme ten slowtravel.
A tak se chystáme obytňák zvelebit, užít léto a pak se zase vrátit k přestavbě našeho autobusu. Po jednom víkendu stráveném v našem novém obytňáku a pár prvních hodinách renovace už víme, že tady se začíná psát příběh jiný. Brzy ho představíme v samostatném článku: Rekonstrukce zateklého obytného auta od podlahy až po střechu. Aneb buď shodit ze skály nebo začít úplně od nuly.
A tak trávíme celou zimu stavbou obytného auta. Počáteční bezmoc jsme proměnili za radost z toho, že jsme dokázali překonat zdánlivě nemožné a na konci, jak doufáme, bude naše nová radost, která díky tomu, že si celé v podstatě stavíme úplně od nuly, bude úplně podle našich představ. Vonět dřevem, s praskajícím ohněm v kamínkách a díky našemu přizpůsobení dávat naprostou volnost a svobodu bez nutnosti hledat místa, kde doplnit elektřinu nebo udělat nezbytný servis toalety. Tu budeme mít separační a kompostovatelnou.
A co víc, už i naše plány na budoucí cestu začínají dostávat nový a hlavně – neplánovaný rozměr. O tom ale zase někdy příště.
[content id=2869][/content]
- Objevte Španělsko s obytným autem: praktický průvodce a tipy pro rodiny s dětmi
- Proč máme v našich obytných dodávkách kompostovací toalety
- Chůze 300 kilometrové stezky v bosých botách leguano: osobní zkušenost
- El Saltillo – s ohromnými výhledy k visutému mostu
- Andalusie a místa, která stojí za to navštívit
