Uklidíme Česko, uklidíme svět. Udělejme svět o kousek hezčí a bezpečnější.

Je sobota, 9 hodin ráno a my taháme děti ze zahřátých postýlek. Přihlásili jsme se na úklid pláže.
Starším dětem se nechce. Frfňají a hledají výmluvy. Nutit je nechci, ale argumenty nabídnout ano.

Mladší obratně předkládá nekonečnost moří a neoddiskutovatelnou účast na znečištění asijskými zeměmi v kontrastu jedné malé, bezvýznamné, vlastně docela čisté, pláže ve španělské Andalusii.

Vytahuji z rukávu otřepané rodinné eso “Neočekávej, že se něco změní, když neuděláš sám nějakou změnu”. Funguje to a trochu neochotně se vyráží.

Energie na pláži je nakonec moc fajn. Schází se hodně lidí, děti s chutí sbírají, mladší potom vybarvují omalovánky s mořskými zvířaty plovoucími mezi odpadky. Na závěr dostávají jako poděkování wafle, dospělí paellu.

Pytle s odpadky a láhve s cigaretovými špačky se plní a hromadí, lidé se s nimi nadšeně fotí.

A tak je po jednou dopoledni malinký kousek světa zase o něco hezčí. Jak snadné.

Ve mně ale pořád zůstává ten hořký pocit bezvýznamnosti, podstrčený mi ráno lenivým dítkem.

Smeťáky, sběr papíru a barevný popelnice

My rodiče jsme vyrostli v tom, že obaly od bonbonů, a ani žádné další odpadky, se na zem nehází. A že nám ruka neupadne, když sebereme i nějaký odpadek cizí. K tomu sběr papíru, svoz železného odpadu, to byla celá odpadová problematika.  ( A odpad se vozil na smeťák za hřbitov. Největší zábava a zdroj opravdových dětských dobrodružství.)

Pak přišla doba plastová a k ní později přibyly popelnice na tříděný odpad. Pečlivé třídění nám dlouhé roky vystačilo jako prostředek pro čisté svědomí z odpadu, který vytváříme.

Ke stejnému přístupu jsme vždycky vedli i naše děti. Docela poctivě jsme třídili odpad, uklízeli kolem domova, z výletů se vraceli s cizími odpadky, účastnili se pravidelných úklidových akcí. V komunitní školce, kterou jsme s přáteli založili, jsme k tomu společně vedli naše děti a učili je, co v přírodě sbírat za odpadky mohou, jakým způsobem, a kdy je potřeba přivolat někoho dospělého.

Ten pocit, když člověk vlastníma rukama udělá kousek země hezčí, ten je prostě bezva. A co teprve, když to člověk naučí děti a pak vidí, že to dělají samy od sebe. To je ještě o kousek hezčí. Jako fakt. Kdo nezná, doporučujeme.

 

ZERO WASTE jako symbolická NULA

Pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že nejlogičtějším krokem je odpad nevytvářet vůbec. Že je čas začít měnit své návyky a vypořádávat se se současnou nadspotřebou. A taky se asi pravděpodobně shodneme na tom, že nevytvářet odpad vůbec nejde. A tak, ať se snažíme sebevíc, odpadu je stále hodně.

O tom, že žít zero waste 100% nejde a také o tom, jak se daří a nedaří nám, rodině se 4 dětmi, snižovat odpad, který vytváříme, jsme napsali eBook ZERO WASTE S DĚTMI. Je volně ke stažení ZDE.

Děti, odpadky a worldschooling

A tak se na popud ranní debaty před úklidem pláže, v rámci našeho worldschoolingu, pouštíme do brouzdání internetem a hledání faktů o znečištění naší planety odpadky. Vyskakuji na nás hlavně plasty. FUJ. Fakta jsou horší než jsme čekali. Čísla ohromující, obrázky alarmující a děsivé.

Cítíme se ještě více bezvýznamní a odpadky zavalení.  Ale přitom zase o kus jistější, že tím, co děláme, přinejmenším nic nezkazíme.

PLASTY VRACÍ ÚDER

Nejsou všechny odpadky, které se válí kolem nás jen PLASTY. Z čísel největší hromadné akce World Cleanup Day 2018 jasně vyplývá, že plast tvoří zhruba čtvrtinu toho, co se uklidilo, ale jednoznačně je plast velkým problémem. Na souši i při znečištění vod.

Problematice plastů, mikroplastů, plastů v mořích a oceánech obecně nebo recyklaci plastů už bylo věnováno spoustu odborných článků a jsou určitě povolanější, kteří už se k tomu vyjádřili.

Plasty vrací úder. Přehled od Greenpeace.

Výzva Greenpeace pro firmy, které plast produkují, aby za to převzaly zodpovědnost.

Přehledná infografika znečištění oceánů  od National Geographic.

A zprávy o tom, že mikroplasty nejsou jen v mořích a oceánech, ale jsou i u nás. Pochopitelně.

Články, které stojí za přečtení nebo alespoň k nakouknutí. Ono se potom tak nějak jednodušeji odmítá použití jednorázového obalu.

Tady by se nabízelo propadnout pocitu, že naše počínání nemá žádný smysl. A tak si necháváme znečištění naší planety mikroplasty, chemií, znečištění vod a další ohavnosti na někdy příště a zaměřujeme se na ten nepořádek, se kterým můžeme sami něco udělat hned. O-D-P-A-D-K-Y kolem nás.

ODPADKY KOLEM NÁS

Trochu se nám na začátku míchaly pojmy odpadky a plasty.

A tak jsme trochu pátrali, cože to ty odpadky vlastně jsou. V tabulce, která vznikla k letošní iniciativě Ukliďme Česko je přehledně vidět, že kolem nás se zdaleka neválí pouze plasty.

#JduUklizet #UklidmeCesko

„ Jedná se však o velmi hrubé odhady, které jsem dával dohromady z řady zdrojů, ve kterých se doba rozkladu některých materiálů i velmi značně lišila. Doba rozkladu totiž záleží také na mnoha dalších faktorech a také není jasné, co si přesně pod pojmem rozklad představit. Říká pan Kubásek z organizace Ukliďme Česko.

V roce 2018 jsme s dobrovolníky počítali #PET lahve. Z dat nám vyplynulo, že loni dobrovolníci z přírody vysbírali 280 000 PET lahví.
Pro letošek jsou tématem #pneumatiky, kdy budeme chtít zjistit, kolik jich dobrovolníci z přírody odklidí. Je to opět jeden ze zbytečných odpadů, protože pneumatiky může každý motorista bezplatně odevzdat na jednom ze 4200 sběrných míst.

A tak si upřesňujeme, co se kolem nás vlastně válí, proč a co s tím a oprašujeme naše ODPADKOVÉ DESATERO (o sedmi bodech :-)):

  • 1
    Snažíme se odpad vytvářet co nejméně.
  • 2
    Odpadky sbírat smysl rozhodně má.
  • 3
    Odpadky uklízíme ať kdekoliv.
  • 4
    Nenecháme nikým odradit.
  • 5
    Nebudeme nečinně přihlížet a budeme věřit v sílu jednotlivce a ne čekat, až s tím udělá něco někdo jiný.
  • 6
    Budeme se snažit motivovat další lidi, ať je nás víc.
  • 7
    Nikdy (děti) nebudeme sbírat nebezpečné věci, rozbité sklo, ostré předměty.

Odpadky kolem nás na cestě Evropou

Určitě je velkým tématem to, co se děje s odpadem který skončí na skládkách, ve spalovnách nebo v recyklaci. Velká čísla. My jsme teď na cestách a tak tentokrát o odpadcích, které potkáváme. O těch, které končí ve volné přírodě, podél silnic, ve městech, na plážích nebo ve vodách.

RAKOUSKO

Vymyká se našim naučeným zvyklostem, protože tady se jednoduše nikde odpadky na zemi neválí. Měli jsme z toho radost, protože to pro nás bylo jasným signálem, že nic není nemožné a třeba jsme, pomalými krůčky, také na dobré cestě. Vlastně si vzpomínám, že tady jsme byli u vytržení z toho, že na farmě se pracovalo a neustále se u toho uklízelo. Nebo jak jsme překvapeně sledovali, jak po slavnosti, které se zúčastnilo přes 1000 lidí, nebylo ani vidu, ani slechu, ani jediného papírku už za několik hodin po skončení akce.

PORTUGALSKO

Měli jsme to štěstí, že jsme letošní zimu mohli strávit u oceánu v portugalském Algarve. V Portugalsku jsou na tom s odpadky lépe než u nás. Na každém rohu je velká popelnice, kde se odpad opravdu často vyváží a myslím, že díky tomu udělalo za poslední roky obrovský pokrok. Občas se něco našlo, ale  jediný pořádný odpad, který jsme měli příležitost sbírat, byly plasty na plážích. Ohromné, v zimě opuštěné pláže, nejkrásnější jaké jsme kdy potkali, a na nich vyvrhnutý plastový odpad. Někdy to nebyl hezký pohled, kolik úlovků jsme dokázali nasbírat.

ŠPANĚLSKO

Nakonec nás zatím cesta zavedla do španělské Andalusie, k worldschoolingové komunitě lidí z celého světa. Několik málo dní po našem příjezdu se konala, ona na začátku článku zmiňovaná, úklidová akce. Nutno podotknout, že na, na první pohled, čisté pláži. Ono jinak tady, v jižním Španělsku, je dost co uklízet. Odpadků jsou tu místy doslova plné! příkopy. Ve městech se umí v odlehlejších místech ve větru převalovat značné množství roztodivných věcí, psích exkrementů a kdoví čeho. Na tom nás těší snad jen vědomí, že v tomhle ohledu jsme u nás doma už mnohem dál.


ROZHOVOR s Nicol Nekesa. Holkou, co miluje cestování, běhání, kávu, knihy a svobodu.

Jednoznačným faktem je, že nejvíce plastů a odpadků končí v mořích a oceánech. A tak máme jeden dobrý bezvýznamný pocit, že jsme pomohli tomu, aby tam skončilo o trochu méně. Takže i když jsme normálně vnitrozemci, není nejmenší důvod, proč nesebrat odpadky na pláži, když tam zrovna jsme. Své o tom ví Nicol Nekesa.

O sobě říká: „Půl roku jsem sama jezdila Keňou, naplula 1000 kilometrů na mořském kajaku, vydala jsem se na přechod Pyrenejí a sjezdila jsem Britskou Kolumbii na kole. Chodím bosa, experimentuju s jídlem, čtu, čalouním a jsem fanoušek mindfulness. Ráda cestuju. Šetrně, uvědomněle, nečekaně…jinak. “

www.shenekesa.com

Když jsem se jí zeptala, jestli by k tématu měla co říct, přišla mi od ní dlouhatánská zpráva. A tak z ní pro vás vybírám:

Už někdy v deseti letech jsem zorganizovala první úklid centrálního parku na v Praze na Lužinách. Zajistila jsem pytle na odpadky, rukavice a s pár kamarády jsme uklízeli. Už tehdy mě ale zarazila reakce jejich rodičů. Některým to dokonce zakázali. Že je to zbytečné a hlavně nebezpečné.“.

O svojí cestě do Keni potom píše:  Jakmile se nahradily dřívě používané rozložitelné materiály, bylo zaděláno na průser. Ve vesnicích neexistuje žádný způsob hromadné likvidace odpadu. Co se nevyhodí do půdy (třeba baterky) se spálí (plastové židle). Nikdo neřeší kam s odpadem. Prostě se hodí na zem. Slumy stojí doslova na několika metrech plastového odpadu. Plastové pytlíky jsou zamotané do křoví. Naštěstí třeba právě ta Keňa pochopila, že to je problém a jednorázové igelitové pytlíky jsou už zakázané“.

Nakonec přichází její rozhořčení nad Středozemním mořem a jeho plážemi:  Zkušenost mám z Řecka, Turecka, Chorvatska a Itálie. Nezažila jsem jedinou pláž, která by byla přírodní a zároveň čistá. A to jsem si odpádlovala 1000 km z chorvatské Puly až na jih Itálie.
Bordel bohužel plave i ve vodě. Středozemní moře je mrtvé. Podivná zeleň, mrtvé mořské dno plné ježků, malé ryby. Místní rybáři o tom ví své. Každý den jsem z moře vybírala tašky odpadu. Nejčastějším odpadem ve vodě jsou plastové láhve, igelitové sáčky, dámské vložky a tampóny, gumové boty. Problémem jsou i staré sítě, které se zamotají a rybářům se nevyplatí je vymotat. Nechají je jen tak plavat. Motají se do nich ryby a další živočichové. Z jedné jsme vytříhali přes 100 živých krabů!

A co byly nejčastější argumenty, proč bych to neměla dělat? Od lidí, kteří popíjeli na baru na plážích, které předtím uměle vybagrovali, uklidili a navozili na ně nový písek:
1) Je to jejich bordel, tím že to sebereš je nic nenaučíš.

2) To není náš problém, náš nepořádek se do moře nedostává.
3) To, že vylovíš jednu tašku, problém nezmění.

Nicol ale stále věří, že každý musí začít u sebe a nejvíce je potřeba se zaměřit na to, jak odpad nevytvářet. A říká, že myslí, že jsme jen líní. Že uklízet jednou za rok na akci Ukliďme Česko je bezva, ale že to nestačí. A klade mi na srdce aby zaznělo, že je potřeba začít fungovat každý den a vyzývá k jednomu uklizenému odpadku denně. Věří, že když to udělá každý z nás, není to málo.

Malé krůčky ve velkém světě. Odpad v Asii a jak to vidí Lenka z magazínu Cestujeme Do Asie.

Že situace v Asii není jednoduchá, ale že i tam už se situace řeší, potvrzuje Lenka Gazdová z magazínu Cestujeme Do Asie (www.cestuejemedoasie.cz).

To jsme potřebovali vědět a slyšet.

Často můžeme slyšet názory typu:  „Za problém s plasty může Asie." „V  Asii plasty neřeší." „Proč řešit plasty u nás, když tam nedělají nic?“ Ano. V Asii uvidíte lidi házet odpadky z oken vlaků či je pálit doma na zahradě. Chybí edukace a odpadové hospodářství ze strany států. Věci se ale mění a i tady v Asii se plasty řeší!

Spousty neziskových organizací se snaží edukovat spoluobčany a recyklovat. Přišla sem vlna „zero waste“ podobně jako k nám. Vyrábí se a používají bambusové kartáčky nebo brčka, v obchodních domech jsou pravidelné dny bez igelitových tašek. Jeden ze sítě supermarketů v Thajsku nedávno zavedl místo plastových obalů tradiční obaly z banánových listů.

Na trzích přibývají možnosti zakoupit jídlo ve znovupoužitelných obalech a do některých národních parků v Thajsku je zakázáno nosit jídlo v jednorázových plastových obalech.

Ano, vzhledem k rozloze a počtu obyvatel jsou to poměrně malé krůčky, ale hlavní je, že jsou! Proto nevzdávejme ekologii s výmluvou, že „oni“ problémy neřeší, ale buďme sami příkladem a vzorem, že to jde i jinak.

Netřeba zoufat, stačí pár rukavic a jde se na to!

A tak pro ty, kteří se odhodlávají, mají chuť měnit svět k lepšímu, nevědí jak na to nebo mají třeba nepříjemný pocit z toho, že by na ně mohl na začátku někdo blbě koukat, je hned několik organizací, které pořádají hromadné úklidy nebo jsou iniciátory úklidových aktivit. A to v ČR nebo kdekoliv jinde ve světě.

A taky když člověk ví, že na to není sám, tak se mu pak lépe pro ten odpadek ohýbá.

ÚKLIDOVÉ AKCE 2019

Zde je tedy základní přehled toho, co se v nejbližší době chystá. Čísla hovoří jasně a jsou velmi optimistická. Sami na to nebudeme!

1) Ukliďme Česko

Asi největší akce u nás. Každoročně na jaře se daří organizovat úklid do kterého se zapojují desetitisíce dobrovolníků na letos už téměř 3.000 místech. Větší část dobrovolníků tvoří děti! Tady je prostor se radovat. 

Letos je hlavní akce naplánována na 6. dubna!

#uklidmecesko

 


2) World Cleanup Day 2019

Také akce, která probíhá jednou za rok, tentokrát po celém světě. Účastní se jí 157 zemí a u nás ji organizuje stejná parta lidí která organizuje Ukliďme Česko.
Ať jsme tedy v tento den kde jsme, zapojit se je opravdu výzva.
Letos připadá akce na 21. září. (To mají naše dvojčata 4. narozeniny, to si budeme pamatovat :-))
#worldcleanupday_czech #worldcleanupday2019


3) Trash Hero Czech

Trash Hero Czech je dobrovolnická organizace, která pořádá úklidy v průběhu celého roku na různých místech po celé České republice a samotná organizace Trash Hero uklízí po celém světě.

Asi ani není potřeba zmiňovat že se hojně účastní úklidové akce 6. dubna a výbornou zprávou právě je, že ti, kterým to 6. dubna nevyjde, mohou najít nějakou úklidovou akci i v průběhu celého roku.
#trashheroczech #trashhero


4) PLOGGING

Nás hodně baví tzv. PLOGGING. Jednoduše se běhá a u toho se sbírají odpadky. Příjemné s užitečným užitečným. Plogging vznikl v roce 2016 ve Švédsku, odkud se ihned rozběhl do dalších zemí světa. Ploggeři nemusí být perfektní běžci, počítá se každý sebraný kus i každý uběhnutý kilometr. Více informací na www.ploggingcesko.cz. Nově se jako plogger můžete zaregistrovat i právě na akci Ukliďme Česko.

Pochopitelně se vybíhá i v rámci Ukliďme Česko 🙂

Kdo má rád, může mrknout pod hashtag #plogging #ploggingcesko


A tak pojďme uklízet odpadky, ať jsme doma za stodolou, ve městě, práci, na výletě nebo na cestách. Uklízejme sami, při hromadných akcích, při běhání, na procházce nebo při venčení psů. Foťme se na sociální sítě nebo uklízejme jen tak… Každý malý kousek, který se uklidí, se počítá. 

5) Sociální sítě každý den

A jestli si vzpomenete, než nějakou hromadu nebo zákoutí zlikvidujete, foťte a označujte na sociálních sítích, je-li vám to milé. Protože to může být krok, který motivuje někoho dalšího se ohnout a něco uklidit. Nebo alespoň ten bordel nedělat. Bezva přínos moderních technologií.

A obrázky před a po, které se letos staly módou Instagramu jsou nejen inspirující, ale je to pěkná podívaná. 

#uklidmecesko #zerowaste #trashtag  #trashtagchallenge #udrzitelnost #zodpovednost

Tak co, jdete do toho s námi a dalšími tisíci lidmi?

Tereza Rychtaříková
Miluji životní výzvy a ze všeho nejvíc na světě jsem máma 4 dětí. Objevuji s nimi svět a neváhám ho pro nás obrátit vzhůru nohama. Jdeme cestou, na které jsme naše životy obrátili NARUBY a z uspěchaného kolotoče našli cestu ven ke každodennímu životu. Je naší radostí a vášní naši cestu sdílet a inspirovat tak další rodiny k alternativnímu vzdělávání, neobyčejným výpravám a jedinečným zážitkům. Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.