Je sobota, 9 hodin ráno a my taháme děti ze zahřátých postýlek. Přihlásili jsme se na úklid pláže.
Starším dětem se nechce. Frfňají a hledají výmluvy. Nutit je nechci, ale argumenty nabídnout ano.
Mladší obratně předkládá nekonečnost moří a neoddiskutovatelnou účast na znečištění asijskými zeměmi v kontrastu jedné malé, bezvýznamné, vlastně docela čisté, pláže ve španělské Andalusii.
Vytahuji z rukávu otřepané rodinné eso “Neočekávej, že se něco změní, když neuděláš sám nějakou změnu”. Funguje to a trochu neochotně se vyráží.
[content id=1495][/content]
Energie na pláži je nakonec moc fajn. Schází se hodně lidí, děti s chutí sbírají, mladší potom vybarvují omalovánky s mořskými zvířaty plovoucími mezi odpadky. Na závěr dostávají jako poděkování wafle, dospělí paellu.
Pytle s odpadky a láhve s cigaretovými špačky se plní a hromadí, lidé se s nimi nadšeně fotí.
A tak je po jednou dopoledni malinký kousek světa zase o něco hezčí. Jak snadné.
[content id=1499][/content]
Ve mně ale pořád zůstává ten hořký pocit bezvýznamnosti, podstrčený mi ráno lenivým dítkem.
Smeťáky, sběr papíru a barevný popelnice
My rodiče jsme vyrostli v tom, že obaly od bonbonů, a ani žádné další odpadky, se na zem nehází. A že nám ruka neupadne, když sebereme i nějaký odpadek cizí. K tomu sběr papíru, svoz železného odpadu, to byla celá odpadová problematika. ( A odpad se vozil na smeťák za hřbitov. Největší zábava a zdroj opravdových dětských dobrodružství.)
Pak přišla doba plastová a k ní později přibyly popelnice na tříděný odpad. Pečlivé třídění nám dlouhé roky vystačilo jako prostředek pro čisté svědomí z odpadu, který vytváříme.
Ke stejnému přístupu jsme vždycky vedli i naše děti. Docela poctivě jsme třídili odpad, uklízeli kolem domova, z výletů se vraceli s cizími odpadky, účastnili se pravidelných úklidových akcí. V komunitní školce, kterou jsme s přáteli založili, jsme k tomu společně vedli naše děti a učili je, co v přírodě sbírat za odpadky mohou, jakým způsobem, a kdy je potřeba přivolat někoho dospělého.
Ten pocit, když člověk vlastníma rukama udělá kousek země hezčí, ten je prostě bezva. A co teprve, když to člověk naučí děti a pak vidí, že to dělají samy od sebe. To je ještě o kousek hezčí. Jako fakt. Kdo nezná, doporučujeme.
ZERO WASTE jako symbolická NULA
Pravděpodobně se všichni shodneme na tom, že nejlogičtějším krokem je odpad nevytvářet vůbec. Že je čas začít měnit své návyky a vypořádávat se se současnou nadspotřebou. A taky se asi pravděpodobně shodneme na tom, že nevytvářet odpad vůbec nejde. A tak, ať se snažíme sebevíc, odpadu je stále hodně.
O tom, že žít zero waste 100% nejde a také o tom, jak se daří a nedaří nám, rodině se 4 dětmi, snižovat odpad, který vytváříme, jsme napsali eBook ZERO WASTE S DĚTMI. Je volně ke stažení ZDE.
Děti, odpadky a worldschooling
A tak se na popud ranní debaty před úklidem pláže, v rámci našeho worldschoolingu, pouštíme do brouzdání internetem a hledání faktů o znečištění naší planety odpadky. Vyskakuji na nás hlavně plasty. FUJ. Fakta jsou horší než jsme čekali. Čísla ohromující, obrázky alarmující a děsivé.
Cítíme se ještě více bezvýznamní a odpadky zavalení. Ale přitom zase o kus jistější, že tím, co děláme, přinejmenším nic nezkazíme.
[content id=1504][/content]
[content id=1484][/content]
Tady by se nabízelo propadnout pocitu, že naše počínání nemá žádný smysl. A tak si necháváme znečištění naší planety mikroplasty, chemií, znečištění vod a další ohavnosti na někdy příště a zaměřujeme se na ten nepořádek, se kterým můžeme sami něco udělat hned. O-D-P-A-D-K-Y kolem nás.
[content id=1573][/content]
A tak si upřesňujeme, co se kolem nás vlastně válí, proč a co s tím a oprašujeme naše ODPADKOVÉ DESATERO (o sedmi bodech :-)):
[content id=1576][/content]
Odpadky kolem nás na cestě Evropou
Určitě je velkým tématem to, co se děje s odpadem který skončí na skládkách, ve spalovnách nebo v recyklaci. Velká čísla. My jsme teď na cestách a tak tentokrát o odpadcích, které potkáváme. O těch, které končí ve volné přírodě, podél silnic, ve městech, na plážích nebo ve vodách.
RAKOUSKO
[content id=1486][/content]
Vymyká se našim naučeným zvyklostem, protože tady se jednoduše nikde odpadky na zemi neválí. Měli jsme z toho radost, protože to pro nás bylo jasným signálem, že nic není nemožné a třeba jsme, pomalými krůčky, také na dobré cestě. Vlastně si vzpomínám, že tady jsme byli u vytržení z toho, že na farmě se pracovalo a neustále se u toho uklízelo. Nebo jak jsme překvapeně sledovali, jak po slavnosti, které se zúčastnilo přes 1000 lidí, nebylo ani vidu, ani slechu, ani jediného papírku už za několik hodin po skončení akce.
PORTUGALSKO
[content id=1487][/content]
Měli jsme to štěstí, že jsme letošní zimu mohli strávit u oceánu v portugalském Algarve. V Portugalsku jsou na tom s odpadky lépe než u nás. Na každém rohu je velká popelnice, kde se odpad opravdu často vyváží a myslím, že díky tomu udělalo za poslední roky obrovský pokrok. Občas se něco našlo, ale jediný pořádný odpad, který jsme měli příležitost sbírat, byly plasty na plážích. Ohromné, v zimě opuštěné pláže, nejkrásnější jaké jsme kdy potkali, a na nich vyvrhnutý plastový odpad. Někdy to nebyl hezký pohled, kolik úlovků jsme dokázali nasbírat.
ŠPANĚLSKO
[content id=1490][/content]
Nakonec nás zatím cesta zavedla do španělské Andalusie, k worldschoolingové komunitě lidí z celého světa. Několik málo dní po našem příjezdu se konala, ona na začátku článku zmiňovaná, úklidová akce. Nutno podotknout, že na, na první pohled, čisté pláži. Ono jinak tady, v jižním Španělsku, je dost co uklízet. Odpadků jsou tu místy doslova plné! příkopy. Ve městech se umí v odlehlejších místech ve větru převalovat značné množství roztodivných věcí, psích exkrementů a kdoví čeho. Na tom nás těší snad jen vědomí, že v tomhle ohledu jsme u nás doma už mnohem dál.
[content id=1553][/content]
[content id=1522][/content]
„ Už někdy v deseti letech jsem zorganizovala první úklid centrálního parku na v Praze na Lužinách. Zajistila jsem pytle na odpadky, rukavice a s pár kamarády jsme uklízeli. Už tehdy mě ale zarazila reakce jejich rodičů. Některým to dokonce zakázali. Že je to zbytečné a hlavně nebezpečné.“.
O svojí cestě do Keni potom píše: „ Jakmile se nahradily dřívě používané rozložitelné materiály, bylo zaděláno na průser. Ve vesnicích neexistuje žádný způsob hromadné likvidace odpadu. Co se nevyhodí do půdy (třeba baterky) se spálí (plastové židle). Nikdo neřeší kam s odpadem. Prostě se hodí na zem. Slumy stojí doslova na několika metrech plastového odpadu. Plastové pytlíky jsou zamotané do křoví. Naštěstí třeba právě ta Keňa pochopila, že to je problém a jednorázové igelitové pytlíky jsou už zakázané“.
Nakonec přichází její rozhořčení nad Středozemním mořem a jeho plážemi: „ Zkušenost mám z Řecka, Turecka, Chorvatska a Itálie. Nezažila jsem jedinou pláž, která by byla přírodní a zároveň čistá. A to jsem si odpádlovala 1000 km z chorvatské Puly až na jih Itálie.
Bordel bohužel plave i ve vodě. Středozemní moře je mrtvé. Podivná zeleň, mrtvé mořské dno plné ježků, malé ryby. Místní rybáři o tom ví své. Každý den jsem z moře vybírala tašky odpadu. Nejčastějším odpadem ve vodě jsou plastové láhve, igelitové sáčky, dámské vložky a tampóny, gumové boty. Problémem jsou i staré sítě, které se zamotají a rybářům se nevyplatí je vymotat. Nechají je jen tak plavat. Motají se do nich ryby a další živočichové. Z jedné jsme vytříhali přes 100 živých krabů!
A co byly nejčastější argumenty, proč bych to neměla dělat? Od lidí, kteří popíjeli na baru na plážích, které předtím uměle vybagrovali, uklidili a navozili na ně nový písek:
1) Je to jejich bordel, tím že to sebereš je nic nenaučíš.
2) To není náš problém, náš nepořádek se do moře nedostává.
3) To, že vylovíš jednu tašku, problém nezmění.
[content id=1516][/content]
Nicol ale stále věří, že každý musí začít u sebe a nejvíce je potřeba se zaměřit na to, jak odpad nevytvářet. A říká, že myslí, že jsme jen líní. Že uklízet jednou za rok na akci Ukliďme Česko je bezva, ale že to nestačí. A klade mi na srdce aby zaznělo, že je potřeba začít fungovat každý den a vyzývá k jednomu uklizenému odpadku denně. Věří, že když to udělá každý z nás, není to málo.
[content id=1562][/content]
Netřeba zoufat, stačí pár rukavic a jde se na to!
A tak pro ty, kteří se odhodlávají, mají chuť měnit svět k lepšímu, nevědí jak na to nebo mají třeba nepříjemný pocit z toho, že by na ně mohl na začátku někdo blbě koukat, je hned několik organizací, které pořádají hromadné úklidy nebo jsou iniciátory úklidových aktivit. A to v ČR nebo kdekoliv jinde ve světě.
A taky když člověk ví, že na to není sám, tak se mu pak lépe pro ten odpadek ohýbá.
ÚKLIDOVÉ AKCE 2019
Zde je tedy základní přehled toho, co se v nejbližší době chystá. Čísla hovoří jasně a jsou velmi optimistická. Sami na to nebudeme!
1) Ukliďme Česko
Asi největší akce u nás. Každoročně na jaře se daří organizovat úklid do kterého se zapojují desetitisíce dobrovolníků na letos už téměř 3.000 místech. Větší část dobrovolníků tvoří děti! Tady je prostor se radovat.
Letos je hlavní akce naplánována na 6. dubna!
[content id=1553][/content]
2) World Cleanup Day 2019
Také akce, která probíhá jednou za rok, tentokrát po celém světě. Účastní se jí 157 zemí a u nás ji organizuje stejná parta lidí která organizuje Ukliďme Česko.
Ať jsme tedy v tento den kde jsme, zapojit se je opravdu výzva.
Letos připadá akce na 21. září. (To mají naše dvojčata 4. narozeniny, to si budeme pamatovat :-))
#worldcleanupday_czech #worldcleanupday2019
[content id=1553][/content]
3) Trash Hero Czech
Trash Hero Czech je dobrovolnická organizace, která pořádá úklidy v průběhu celého roku na různých místech po celé České republice a samotná organizace Trash Hero uklízí po celém světě.
Asi ani není potřeba zmiňovat že se hojně účastní úklidové akce 6. dubna a výbornou zprávou právě je, že ti, kterým to 6. dubna nevyjde, mohou najít nějakou úklidovou akci i v průběhu celého roku.
#trashheroczech #trashhero
[content id=1553][/content]
4) PLOGGING
Nás hodně baví tzv. PLOGGING. Jednoduše se běhá a u toho se sbírají odpadky. Příjemné s užitečným užitečným. Plogging vznikl v roce 2016 ve Švédsku, odkud se ihned rozběhl do dalších zemí světa. Ploggeři nemusí být perfektní běžci, počítá se každý sebraný kus i každý uběhnutý kilometr. Více informací na www.ploggingcesko.cz. Nově se jako plogger můžete zaregistrovat i právě na akci Ukliďme Česko.
Pochopitelně se vybíhá i v rámci Ukliďme Česko 🙂
Kdo má rád, může mrknout pod hashtag #plogging #ploggingcesko
[content id=1553][/content]
A tak pojďme uklízet odpadky, ať jsme doma za stodolou, ve městě, práci, na výletě nebo na cestách. Uklízejme sami, při hromadných akcích, při běhání, na procházce nebo při venčení psů. Foťme se na sociální sítě nebo uklízejme jen tak… Každý malý kousek, který se uklidí, se počítá.
5) Sociální sítě každý den
A jestli si vzpomenete, než nějakou hromadu nebo zákoutí zlikvidujete, foťte a označujte na sociálních sítích, je-li vám to milé. Protože to může být krok, který motivuje někoho dalšího se ohnout a něco uklidit. Nebo alespoň ten bordel nedělat. Bezva přínos moderních technologií.
A obrázky před a po, které se letos staly módou Instagramu jsou nejen inspirující, ale je to pěkná podívaná.
#uklidmecesko #zerowaste #trashtag #trashtagchallenge #udrzitelnost #zodpovednost
Tak co, jdete do toho s námi a dalšími tisíci lidmi?
[content id=698][/content]
