
Asi každý pojem dobrovolnictví slyšel a v nějaké formě už i ledaskdo zažil na vlastní kůži. Za nás je to ne úplně snadný, ale za to jedinečný způsob jak „vyzobnout“ od každého výše uvedeného trošku. Wwoofing neboli dobrovolnictví na ekofarmách výměnou za bydlení a stravu můžeme doporučit vyzkoušet každému. A to i přes to, že to může mít svá nepohodlná úskalí. Pořád to za to stojí. My stále objevujeme a o nabyté zkušenosti s wwoofingem se v průběhu naší cesty určitě podělíme a přibalíme i případná doporučení.
Ale teď popořadě, přesouváme se 🙂
Po wwoofování v Rakousku, kde bysme byli bývali zůstali rádi mnohem déle, ale zima nám neúprosně funěla na paty, se zabydlujeme v Matyldě a vydáváme se s celou tou naší cestovní posádkou do teplejších krajin. My rodičové máme slabost pro španělštinu (ač ji neovládáme, bohužel) a tak je cíl jasný. Máme před sebou pořádný kus cesty, velmi pomalé vozidlo a pasažéry, co nesnáší jízdu v autě delší než za roh do cukrárny. K tomu jeden v jednom kuse hladový skorodospělák a jeden dorůstající teenager který, když se nevylítá, tak nám leze po stropě, po střeše nebo po hlavách. Tady stačí skončit a je myslím zřejmé, že čekáme silný zážitek.
A protože jsme si už zvykli, že naše cesta je plná překvapení, zjišťujeme, že nejmenší osazenstvo přivyklo na cestování a dojede v klidu mnohem dál než do cukrárny za rohem, mladší teenager pojal cestu jako odpočinek a vlastně mu svědčí a nejstaršího se nám krmit daří, ba naopak je díky němu v našem denním provozu alespoň něco pořádného k zakousnutí.
Projíždíme tedy hladce kolem německých jezer Chiemsee, Bodensee, Füssensee a hlavně… slavíme Kryštůfkovy 11. narozeniny v zábavním parku Europapark.
Tady se musím pozastavit, protože tenhle narozeninový den nebyl jen tak. Byl výsledkem dlouhého váhání naší rodinné VÁHY, oslavence Kryštofa. Dostal na výběr, jestli chce k narozeninám klasický dárek nebo zážitek. Váhal dlouho a vlastně se na svoje narozeniny probudil před branami Europaparku. Tím jsme ho pochopitelně dosti zmanipulovali, ale na druhou stranu promítli svůj postoj a rozhodování mu ve výsledku usnadnili. Nabídka výběru před branami Europaparku už potom byla opravdu symbolická. Kryštof ale s potěšením hlásil svojí úlevu, že má rozhodnuto a s nadšením vyrazil oslavovat.
Europapark nás všechny moc překvapil. Navíc nám přála nálada, počasí i haloweenská výzdoba, pro kterou má Kryštof speciální slabost. Takže výsledkem byl krásný den plný šťastných úsměvů a naprostého Kryštofova nadšení. On už totiž mohl na většinu atrakcí. Cítil se tak opravdu ve svůj slavnostní den už velký :-). Za nás můžeme výlet sem jedině doporučit. Navíc v den narozenin má oslavenec vstup zdarma, takže dobrá zpráva i pro rodinný rozpočet.
Nicméně stejně jsme si po dni stráveném v zábavním parku nebyli jistí, jestli ten klasický dárek později chybět v nějaké slabší chvilce nebude. Článek píši už dlouhou dobu poté a mohu s klidem prohlásit – nechyběl. Naopak, Kryštof už vymýšlí další narozeninový dárek.
Kryštof natočil ze svých narozenin video na YOUTUBE. Je to moje nejoblíbenější z jeho videí. Když budete mít chvilku, miluje sledovat počty shlédnutí, likes … a z komentářů šílí. Tolik tedy narozeninová vsuvka 🙂
Po několika dnech jízdy nás vítá Španělsko, Barcelona, Costa Brava. Tady zastavujeme, dobíjíme baterky lidské i obytňákové u moře. Pereme, uklízíme a taky hledáme novou farmu kam ve Španělsku vyrazit. Máme totiž první nepříjemnou komplikaci a určitě se k tomu vrátíme v nějakém z dalších, již jednou nahoře slibovaných, článků. Aneb jak hledat hostitelskou farmu pro wwoofovací rodinu.
Ona totiž farma, kam jsme měli namířeno na poslední chvíli upřednostňuje wwoofery bez dětí a nám příjezd zamítá. A my najednou uprostřed cesty nemáme kam jet. Oslovujeme tedy další hostitele a čekáme.
Napřed to vypadá velmi napínavě. Ono přijmout šestičlennou rodinu chce opravdovou odvahu a také velké přesvědčení a dobru věci. Nakonec, ostatně jako vždycky, se nám podaří najít další místo od kterého si slibujeme, že by mohlo pro nás mít všechno to, co od něj čekáme a my bysme zároveň měli co nabídnout.
Má to jeden jediný háček. Čeká nás dalších neplánovaných 1000 km. Farma je v Andalusii, kam jsme mysleli, že se budeme přesouvat postupně. Nakonec nám to, v kombinaci s vyhlídkou teplejšího podnebí, začíná připadat jako dobrý nápad. Domlouváme další navazující farmy a vyrážíme na další kus cesty.
Máme vyzkoušeno, že je v našich silách a možnostech ujet 200-300 km denně. Jedeme bez dálnic a jsme překvapeni, jak je Španělsko hornaté. Hodně hornaté. Potkáváme krásná místa. Některá na doporučení, některá na nás prostě cestou vykouknou. Dva celé dny také jedeme olivovými alejemi, neuměli bysme si do té doby představit, že něco takového je možné.
Matylda má někdy opravdu plné ruce práce, Honzík zamotané ruce a bolavá záda, děti plné zuby cesty, já srdeční zástavy z výšek. Všechno ale jde ve výsledku hladce a my, po 21 dnech na cestě dorážíme do městečka Gaucín. Překrásné bílé městečko uprostřed..hor. Jak jinak. Nadšeně obdivujeme místo, které nám teď má být na dva týdny domovem. (No, bude to všechno úplně jinak, ale to my zatím netušíme :-))
Následujeme popis cesty z Gaucínu na farmu. 15 minut autem se tu píše. Vyrážíme zpátky do hor, na označeném místě projíždíme jakousi branou a pokračujeme po pěkné prašné cestě dál. Ukusujeme poslední metry, pak kilometry, chvilkami se ujišťujeme, že jedeme správně. Silnice začíná být místy spíše pro místní otrlé domorodce. Někteří z nás mají pocit, že odtud už nikdy neodjedeme (no a zase tak daleko od pravdy nebyli!), někteří jsou úplně v pohodě a neřeší, někteří se alespoň tváří statečně.
Na konci se ukazuje, že ač se zdálo místy neuvěřitelné, opravdu na nás konci cesty čeká naše první španělská farma. Na ní Nico, Jelena a parta wwooferů. Právě mají odpolední coffee break 🙂 Jsme tu správně.
O tom, jak to na farmě bylo, jak to tam vypadalo, s kým jsme tam byli a co jsme si z ní odnesli je naše první MLUVENÉ 🙂 video. Mrkněte, bylo to tam opravdu moc hezký.
Po příjezdu jsme byli uchváceni překrásným výhledem na Afriku, milou společností lidí z celého světa a neskutečným klidem. Měli jsme možnost pochopit tady a naučit zase další bezva věci.
Odvrácené stránky naší cesty. Také jsou součástí, jinak by to celé nefungovalo.
My tedy po loučení, které prostě nemáme rádi a jsem zvědavá, jestli si na něj za ten rok trochu zvykneme, opouštíme na chvíli španělské hory a jedeme na pobřeží. Máme tady naplánované setkání s českými přáteli, kteří tu žijí, musíme nechat opravit Matyldu, vzít děti na slíbenou pláž, trochu to tady prozkoumat a pak hurá na další farmu. Ta hlásí 100% off grid a 5 dětí stejného věku jako jsou ty naše. Těšíme se!
Budeme moc rádi, když se s námi a s těmi, co naši cestu sledují podělíte a pochopitelně jako vždy děkujeme za sdílení. To dává naší cestě velký smysl.
Tak tohle je super článek! Kdyby vaše farma nebyla ve Španělsku, ale v Itálii, myslela bych si, že jste byli tam, kde my. Sleduju vás celou dobu, pište dál!
Dobrý den a kdo vám hlídá děti když jste v práci?
Díky za odpověd.A jak to máte se vzděláváním,váš mladší syn má 11 let,a měl by chodit do školy tuším že do 5-6 třídy?Doučujete ho sami?Jinak vás obdivuji a moc vám fandím,doufám že se s rodinou jednou taky vypravíme na cestu 🙂
Dobry den rodinka NARUBY!
Som zo Slovenska a zijem v Andaluzii uz 17 rokov. Mame s priatelom dve deti – 3 a 6 rocne a prave zaciname planovat podobnu cestu po Europe, s karavanou . Nevieme presne ako a kde zacat,. Jednou z moznosti sa nam pozdava prave wwoofing , tiez rozmyslame nad Couchsurfing. Zhaname informacie kde sa da… Skor ako o rok vsak nevyrazime. V kazdom pripade by potesila informacia ako ste zacali vy..ak by bolo mozne , cez mail… Alebo ak ste este stale v Andaluzii, mozte sa zastavit! Byvame pri Cordobé! S pozdravom Alzbeta
Tak tohle je super článek! Kdyby vaše farma nebyla ve Španělsku, ale v Itálii, myslela bych si, že jste byli tam, kde my. Sleduju vás celou dobu, pište dál!
Dobrý den a kdo vám hlídá děti když jste v práci?
Dobrý den Tomáši, je to vždy různé. My máme tu výhodu, že máme nejstaršího syna téměř dospělého a tak se o péči o děti a zároveň o práci dělíme. A naopak jsou místa, kde lze pracovat i s dětmi. Třeba stavba hliněného domku je bavila velice a byla to dohromady i velká zábava. Když jsme trhali třešně, byli jsme v sadu všichni dohromady, sbírali jsme v Portugalsku společně ovoce a ořechy, v Rakousku krájeli hromady jablek na křížaly nebo uklízeli ořezané větvě v místě, kde byla obří houpačka a prostor na hraní. Někdy to děláme i tak, že jde jeden z nás pracovat hned brzo ráno, „odpracuje“ si svoji část a potom už se může zase věnovat dětem. Záleží hodně na tom, co se dělá a je dobré si to předem ujasnit s hostitelskou farmou. Neříkám, že je to vždy snadné, ale nějaká možnost najít jde vždy.
Díky za odpověd.A jak to máte se vzděláváním,váš mladší syn má 11 let,a měl by chodit do školy tuším že do 5-6 třídy?Doučujete ho sami?Jinak vás obdivuji a moc vám fandím,doufám že se s rodinou jednou taky vypravíme na cestu 🙂
Dobry den rodinka NARUBY!
Som zo Slovenska a zijem v Andaluzii uz 17 rokov. Mame s priatelom dve deti – 3 a 6 rocne a prave zaciname planovat podobnu cestu po Europe, s karavanou . Nevieme presne ako a kde zacat,. Jednou z moznosti sa nam pozdava prave wwoofing , tiez rozmyslame nad Couchsurfing. Zhaname informacie kde sa da… Skor ako o rok vsak nevyrazime. V kazdom pripade by potesila informacia ako ste zacali vy..ak by bolo mozne , cez mail… Alebo ak ste este stale v Andaluzii, mozte sa zastavit! Byvame pri Cordobé! S pozdravom Alzbeta
Dobrý den Alžběto, v první řadě zdravíme do naší milované Andalusie! My tam už bohužel nejsme. 🙂
Spoustu povídání o našich začátcích najdete tady u nás na blogu, hodně je o tom i teď v novém rozhovoru s Objevíme svět. Když budete potřebovat vědět něco konkrétního a my budeme umět odpovědět, rádi tak učiníme. 🙂 Takhle bohužel nevím, co přesně by vás zajímalo. Napište na tereza@naruby.life