[VIDEO] Setkání 3 kontinentů na farmě ve španělské pustině

Dobrovolnictví s dětmi. Nebo pro děti? Pro nás samotné? Pro rodinu? Pro lepší život? Pro lepší svět?

Asi každý pojem dobrovolnictví slyšel a v nějaké formě už i ledaskdo zažil na vlastní kůži.  Za nás je to ne úplně snadný, ale za to jedinečný způsob jak „vyzobnout“ od každého výše uvedeného trošku. Wwoofing neboli dobrovolnictví na ekofarmách výměnou za bydlení a stravu můžeme doporučit vyzkoušet každému. A to i přes to, že to může mít svá nepohodlná úskalí. Pořád to za to stojí. My stále objevujeme a  o nabyté zkušenosti s wwoofingem se v průběhu naší cesty určitě podělíme a přibalíme i případná  doporučení.

Ale teď popořadě, přesouváme se 🙂

Kam se vydat na wwoofing aby u toho jeden nezmrznul

Po wwoofování v Rakousku, kde bysme byli bývali zůstali rádi mnohem déle, ale zima nám neúprosně funěla na paty, se zabydlujeme v Matyldě a vydáváme se s celou tou naší cestovní posádkou do teplejších krajin. My rodičové máme slabost pro španělštinu (ač ji neovládáme, bohužel) a tak je cíl jasný. Máme před sebou pořádný kus cesty, velmi pomalé vozidlo a pasažéry, co nesnáší jízdu v autě delší než za roh do cukrárny. K tomu jeden v jednom kuse hladový skorodospělák a jeden dorůstající teenager který, když se nevylítá, tak nám leze po stropě, po střeše nebo po hlavách. Tady stačí skončit a je myslím zřejmé, že čekáme silný zážitek.

 

Starým obytňákem až na konec světa, tedy…Evropy

A protože jsme si už zvykli, že naše cesta je plná překvapení, zjišťujeme, že nejmenší osazenstvo přivyklo na cestování a dojede v klidu mnohem dál než do cukrárny za rohem, mladší teenager pojal cestu jako odpočinek a vlastně mu svědčí a nejstaršího se nám krmit daří, ba naopak je díky němu v našem denním provozu alespoň něco pořádného k zakousnutí.

 

Zážitek jako dárek k 11. narozeninám

Projíždíme tedy hladce kolem německých jezer Chiemsee, Bodensee, Füssensee a hlavně… slavíme Kryštůfkovy 11. narozeniny v zábavním parku Europapark.

Dorty jsou Kryštofovou slabostí. Uspěli jsme i v obytňákových podmínkách 🙂

Tady se musím pozastavit, protože tenhle narozeninový den nebyl jen tak. Byl výsledkem dlouhého váhání naší rodinné VÁHY, oslavence Kryštofa. Dostal na výběr, jestli chce k narozeninám klasický dárek nebo zážitek. Váhal dlouho a vlastně se na svoje narozeniny probudil před branami Europaparku. Tím jsme ho pochopitelně dosti zmanipulovali, ale na druhou stranu promítli svůj postoj a rozhodování mu ve výsledku usnadnili. Nabídka výběru před branami Europaparku už potom byla opravdu symbolická. Kryštof ale s potěšením hlásil svojí úlevu, že má rozhodnuto a s nadšením vyrazil oslavovat.

Europapark nás všechny moc překvapil. Navíc nám přála nálada, počasí i haloweenská výzdoba, pro kterou má Kryštof speciální slabost. Takže výsledkem byl krásný den plný šťastných úsměvů a naprostého Kryštofova nadšení. On už totiž mohl na většinu atrakcí. Cítil se tak opravdu ve svůj slavnostní den už velký :-).  Za nás můžeme výlet sem jedině doporučit. Navíc v den narozenin má oslavenec vstup zdarma, takže dobrá zpráva i pro rodinný rozpočet. 

Nicméně stejně jsme si po dni stráveném v zábavním parku nebyli jistí, jestli ten klasický dárek později chybět v nějaké slabší chvilce nebude. Článek píši už dlouhou dobu poté a mohu s klidem prohlásit – nechyběl. Naopak, Kryštof už vymýšlí další narozeninový dárek.

Vždycky si bude pamatovat, jak vypadaly jeho 11. narozeniny 🙂

Kryštof natočil ze svých narozenin video na YOUTUBE. Je to moje nejoblíbenější z jeho videí. Když budete mít chvilku, miluje sledovat počty shlédnutí, likes … a z komentářů šílí. Tolik tedy narozeninová vsuvka 🙂

Jsme ve Španělsku! A máme nepříjemnou komplikaci…

 

Po několika dnech jízdy nás vítá Španělsko, Barcelona, Costa Brava. Tady zastavujeme, dobíjíme baterky lidské i obytňákové u moře. Pereme, uklízíme a taky hledáme novou farmu kam ve Španělsku vyrazit. Máme totiž první nepříjemnou komplikaci a určitě se k tomu vrátíme v nějakém z dalších, již jednou nahoře slibovaných, článků. Aneb jak hledat hostitelskou farmu pro wwoofovací rodinu.

Ona totiž farma, kam jsme měli namířeno na poslední chvíli upřednostňuje wwoofery bez dětí a nám příjezd zamítá. A my najednou uprostřed cesty nemáme kam jet. Oslovujeme tedy další hostitele a čekáme.

Je to lepší než jsme čekali… vyrážíme co nejdál to jde.

Napřed to vypadá velmi napínavě. Ono přijmout šestičlennou rodinu chce opravdovou odvahu a také velké přesvědčení a dobru věci. Nakonec, ostatně jako vždycky, se nám podaří najít další místo od kterého si slibujeme, že by mohlo pro nás mít všechno to, co od něj čekáme a my bysme zároveň měli co nabídnout.

Má to jeden jediný háček. Čeká nás dalších neplánovaných 1000 km. Farma je v Andalusii, kam jsme mysleli, že se budeme přesouvat postupně. Nakonec nám to, v kombinaci s vyhlídkou teplejšího podnebí, začíná připadat jako dobrý nápad. Domlouváme další navazující farmy a vyrážíme na další kus cesty.

Cestování s dětmi. Přes přes hory, samotou a pustinou.

Máme vyzkoušeno, že je v našich silách a možnostech ujet 200-300 km denně. Jedeme bez dálnic a jsme překvapeni, jak je Španělsko hornaté. Hodně hornaté.  Potkáváme krásná místa. Některá na doporučení, některá na nás prostě cestou vykouknou. Dva celé dny také jedeme olivovými alejemi, neuměli bysme si do té doby představit, že něco takového je možné.

Matylda má někdy opravdu plné ruce práce, Honzík zamotané ruce a bolavá záda, děti plné zuby cesty, já srdeční zástavy z výšek. Všechno ale jde ve výsledku hladce a my, po 21 dnech na cestě dorážíme do městečka Gaucín. Překrásné bílé městečko uprostřed..hor. Jak jinak. Nadšeně obdivujeme místo, které nám teď má být na dva týdny domovem. (No, bude to všechno úplně jinak, ale to my zatím netušíme :-))

Jsme na farmě! Po 21 dnech cesty a 3450 najetých kilometrech stařičkým obytňákem.

Následujeme popis cesty z Gaucínu na farmu. 15 minut autem se tu píše. Vyrážíme zpátky do hor, na označeném místě projíždíme jakousi branou a pokračujeme po pěkné prašné cestě dál. Ukusujeme poslední metry, pak kilometry, chvilkami se ujišťujeme, že jedeme správně. Silnice začíná být místy spíše pro místní otrlé domorodce. Někteří z nás mají pocit, že odtud už nikdy neodjedeme (no a zase tak daleko od pravdy nebyli!), někteří jsou úplně v pohodě a neřeší, někteří se alespoň tváří statečně.

Na konci se ukazuje, že ač se zdálo místy neuvěřitelné, opravdu na nás konci cesty čeká naše první španělská farma. Na ní Nico, Jelena a parta wwooferů. Právě mají odpolední coffee break 🙂 Jsme tu správně.

O tom, jak to na farmě bylo, jak to tam vypadalo, s kým jsme tam byli a co jsme si z ní odnesli je naše první MLUVENÉ 🙂 video. Mrkněte, bylo to tam opravdu moc hezký.

Po příjezdu jsme byli uchváceni překrásným výhledem na Afriku, milou společností lidí z celého světa a neskutečným klidem. Měli jsme možnost pochopit tady a naučit zase další bezva věci.

Kromě těch praktických:

  • jak postavit parádní venkovní pec na pizzu
  • jak postavit geodome (těšte se má milá LESNÍ KVÍTKA)
  • jak poznat divoké jedlé bylinky (A tady máme  bezva tip na kvarteto se kterým poznáte jedlé květy okolo vás. Za nás bezva rozšíření si obzorů nebo prima dárek. Kvarteto „Jedlé květy“ z Hliněné kuchyně najdete ZDE.
  • sbírat a péct jedlé kaštany
  • stavět zpevněné cesty a pomáhat si u toho kořenovými systémy
  • jak může fungovat celý dům nezávisle na inženýrských sítích

Také ty, za kterými jsme přijeli nejvíce:

  • jak to vypadá, když někdo naprosto ctí lokálnost, sezónnost a samozásobitelství
  • jak to vypadá, když  se v maximální míře jí a spotřebovává to, co je právě k dispozici
  • jak se co nejvíce přemýšlí o tom, co je opravdu nezbytné pořídit, co by šlo nějak ještě využít, zrecyklovat a hlavně nevyhodit
  • … až po to, že na farmě je celá skupina lidí, kteří takto přemýšlejí tak nějak přirozeně
  • A ta jídla co vařili ostatní, hmmm… A jak se zaprášilo po našem obalovaném květáku 🙂

Ale protože my nežijeme pohádku, ale poznáváme, objevujeme, učíme se a předáváme dál, je dobré aby tady zaznělo:

  • že díky tomu, že majitelé opravdu neradi cokoliv vyhazují, bylo na farmě spousta věcí, mezi kterými my bysme žít nechtěli. A tak naše záliba v pořádku dostala, a dostává tady obecně ve Španělsku, dost zabrat. To nám bohužel perfektní dojem z farmy kazilo.
  • že díky prašné cestě na kterou několik dní vydatně pršelo jsme zůstali na farmě na několik dní uvězněni, odjezd byl velmi napínavý a museli jsme odjet dříve protože předpověď hlásala vytrvalý déšť. Chvílemi to vypadalo, že budeme na farmě společně vítat španělskofranzouzskochorvatskočeského Ježíška.
  • že díky tomu, že jsme početná skupina, bylo bydlení pro wwoofery pro nás plné (tady se bydlelo v jurtě) a my po těšení se na to, jak se po cestě sem vyspíme v postýlkách, zůstali další týden bydlet v Matyldě. A díky za to, záložní bydlení pro wwoofery tady byla hooodně neútulná kancelář.

Odvrácené stránky naší cesty. Také jsou součástí, jinak by to celé nefungovalo.

My tedy po loučení, které prostě nemáme rádi a jsem zvědavá, jestli si na něj za ten rok trochu zvykneme, opouštíme na chvíli španělské hory a jedeme na pobřeží. Máme tady naplánované setkání s českými přáteli, kteří tu žijí, musíme nechat opravit Matyldu, vzít děti na slíbenou pláž, trochu to tady prozkoumat a pak hurá na další farmu. Ta hlásí 100% off grid a 5 dětí stejného věku jako jsou ty naše. Těšíme se!

Náš způsob cestování není pro každého, ale velké věci se mohou dít všude. Máte nějakou zkušenost případně tip, jak jde dělat změny k lepšímu i u nás doma? Změnilo se u vás nebo ve vašem okolí za poslední dobu něco k lepšímu?

  1. Lenka napsal:

    Tak tohle je super článek! Kdyby vaše farma nebyla ve Španělsku, ale v Itálii, myslela bych si, že jste byli tam, kde my. Sleduju vás celou dobu, pište dál!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů

Budeme moc rádi, když se s námi a s těmi, co naši cestu sledují podělíte a pochopitelně jako vždy děkujeme za sdílení. To dává naší cestě velký smysl.

 

 

 

Miluji životní výzvy a ze všeho nejvíc na světě jsem máma 4 dětí. Objevuji s nimi svět a neváhám ho pro nás obrátit vzhůru nohama. Jdeme cestou, na které jsme naše životy obrátili NARUBY a z uspěchaného kolotoče našli cestu ven ke každodennímu životu. Je naší radostí a vášní naši cestu sdílet a inspirovat tak další rodiny k alternativnímu vzdělávání, neobyčejným výpravám a jedinečným zážitkům. Náš příběh si přečtěte zde >>
Komentáře
  1. Lenka napsal:

    Tak tohle je super článek! Kdyby vaše farma nebyla ve Španělsku, ale v Itálii, myslela bych si, že jste byli tam, kde my. Sleduju vás celou dobu, pište dál!

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře. Zásady zpracování osobních údajů